Bitka s ježkem

Velikonoce u nás

Letos jsme Velikonoce nějak neprožívali. Né, že bychom je jindy nějak moc slavili, ale letos jsme se na to vykvákli úplně. Ani jsme nebyli s rodinkou. Moje mamka je v Chorvatsku, Matyho mamka má štěňátko, se kterým zatím nechce cestovat a kluci měli svůj program. Akorát v neděli jsme - teda já jsem měla návštěvu. Přišly mi dvě kamarádky. Bylo to bez chlapů, takže Maty mi pomohl vše nachystat a potom, co se s holkama přivítal, tak šel do vyhnanství do ložnice. Nejdříve přišla Nikča a vzhledem k tomu, že u nás ještě nebyla, tak ji Maty provedl. Já jsem šla s nima. Na stole už ale bylo všechno nachystané a z chodby jsem slyšela, jak se posouvá tác po stole. Hned mi došlo, co se děje, ale než jsem přišla, pár jednohubek zmizelo a Migoš se spokojeně oblizoval. Ví, že si to nemůže dovolit, ale zároveň jsem se musela smát. Místo, aby byl potrestaný, tak si užíval dámskou společnost a pozornost, které se mu dostávalo. Odpoledne jsme si užily.
Letos jsem nechystala ani žádnou výzdobu a na zadek jsem v pondělí dostala jen tak, aby se neřeklo. Maty ráno vstal, já už jsem byla vzhůru. A celou dobu nic, nezájem, že jsou nějaké Velikonoce. Po nějaké době jsem se připomněla. Týý zlato...jako né že by mi na tom nějak záleželo, ale alespoň symbolicky bys mi mohl dát na zadek. Začal se smát a prý tak pojď, já tě teda zmlátím. Zaujal zápasnický postoj, pěsti před obličejem a zeptal se, jestli chci zprava nebo zleva. No haha.

I tři obrazovky jsou málo

To takhle byl víkend a Maty měl spoustu sportů. Ale 4 zápasy a jedna televize, to jaksi nesedí. Na řadu teda přišel můj noťas, Matyho noťas, Matyho mobil. Málem přišel na řadu i noťas, který jsem dostala k dispozici z práce, protože můj mi už dosluhoval. No to co jsem dostala taky není žádná super třída. Na klávesnici chybí písmenko a když člověk píše, tak si píše, co chce. Pár dní jsem do doklepala a teď už mám nový. Takže dobrá zpráva, že teď může zvládat další jeden zápas :-D.

Napánení s eshopem

v únoru měl Maty narozeniny a objednala jsem mu z eshopu expert-sports kšiltovku jeho oblíbeného hokejového týmu. Psali tam, že doba dodání je 4-6 týdnů. Zaplatila jsem online kartou a čekala na zboží. Ani po dvou měsících ale nic. Mezitím už měl samozřejmě ty narozeniny. Psala jsem jim a odpověď byla, že zboží je z Ameriky a dodání trvá a že mám být trpělivá. Sice jsem byla naštvaná, ale OK. Dárek bude mít holt pozdě. Uplynul další měsíc a nic. To už jsem byla fakt nasraná a psala jsem jim, že buď mi urychleně pošlou zboží nebo ať mi vrátí peníze. Jaké bylo moje překvapení, když se mi email vrátil s tím, že neexistuje. Ne nebyla to bohužel chyba v adrese. A číslo už taky neexistovalo. Nasraně jsem teda pochopila, že jsem naletěla. Z internetu objednávám často a vždy bylo vše v pořádku. Tentokrát jsem se spálila. Do banky jsem zadala reklamaci platby, tak uvidíme no. Třešničku tomu dal Maty. Zrovna, když jsem na to přišla a nervovala se, tak Maty přepínal televizi dávali Černé ovce - pro ty, kdo neví, tak je to pořad, kde řeší nějaké případy lidí, kteří řeší podvody, právní problémy nebo nějaké podobné příběhy. Po slovech - hele, dávají něco pro tebe, jsem měla chuť po něm něco hodit. :-D

Bimbas z gatí ven

Jeden den jsem měla nějakou blbou náladu. Byla jsem otrávená z práce a nic se celkově nedařilo. Byla jsem zabraná do práce a něco dělala na počítači a Maty na mě mluvil, že se dneska cítí dobře a tak nějak volně, lehce. Vnímala jsem ho tak napůl. Dál do mě mluvil a po chvilce mě přinutil se na něho podívat. V tu chvíli jsem dostala záchvat smíchu. Ano, bodejď by se necítil volně, když tu stál s bimbasem z kalhot venku a dělal blbosti. Účel aby mě rozesmál byl teda úspěšně splněný. S ním se člověk někdy opravdu nenudí.

Bitka s ježkem

Abychom Migošovi trochu ozvláštnili každodenní procházkovou rutinu, tak jsme ho vzali k nám pod barák, kde máme školu. Je oplocená a dá se to tam z obou stran zavřít. Vešli jsme teda dovnitř, zavřeli jedna dvířka, prošli to tam na druhou stranu a zavřeli druhá dvířka. Celý šťastný, že je volně puštěný jinde než na psím hřišti, se tam vylítal. Pořád se ale držel tak nějak na dohled. Po chvilce jsme narazili na ježka, kterého jsme si při první obchůzce nevšimli. Než ho Maty stihl chytit, Migo už se do toho "divného malého psa" pustil. Nevěděla jsem, jestli mám více litovat ježka nebo Miga. Na Miga jsem byla naštvaná, že neposlouchá, ale když jsem viděla, jak mu z pusy kapou krvavé sliny, bylo mi ho líto. Nic mu ale nebylo. Měl trochu popíchaný jazyk a tlamu, ale jakmile byly krvavé silny pryč a doma se pořádně napil, žádné zranění jsme neobjevili. Ze zápasu si odnesl jen šok, že mu dala na frak malá divná koule.