Doktorka, parkoviště, budíček

30.06.2020

Doktorka. Dneska mě taťka vezl k doktorce na předoperační vyšetření. Měla jsem s sebou mít ranní moč a samozřejmě jsem neměla zkumavku, tak jsem musela improvizovat. Našla jsem ještě nepoužitou kořenku, která taky posloužila. Doktorka nemá bezbariérový přístup, tak si taťka vyzkoušel celou proceduru, jak mě dostat nahoru. Vstup do dveří dole - schod. Hned za dveřma - další schod. Kousek rovné chodby - vylézt z vozíku, vyšlapat schody. Mezitím taťka složil a vynesl vozík. Nahoře pár kroků chodby a dalších pár schůdků už k doktorce. Složit vozík, sednu si a prozatím hotovo. A za chvíli to samé zase dolů. Během doby strávené u doktorky jsem musela třikrát na malou. Nebyla jsem schopná se nějak úplně vyprázdnit a tak mě to nutilo. No lidi si museli myslet, že trpím nějakým akutním průjmem nebo co. No alespoň jsem zrovna nebyla někde venku. Potom už byl klid.

Parkoviště. Zaparkovali jsme kousek od doktorky. Když jsme ráno vjížděli, tak byly závory nahoře a normálně jsme se postavili na místo pro invalidy. když jsme chtěli vyjet, závory už byly dole a taťka musel jít zaplatit. Dala jsem mu průkazku pro invalidy i ztp průkaz a naivně jsem si myslela, že teda nebude nic platit - většinou to tak je. No tady smůla. Invalida neinvalida, museli jsme platit.

Budíček. Než mě hodil domů, stavili jsme se ještě k mamce. Byli s taťkou domluvení a měla nás čekat. Zaklepali jsme a odemkli si no a mamka měla ještě půlnoc. Probrala se a ještě mžourající nám nachystala pití a snídani.