Home sweet home

Konečně doma! V úterý jsem Konečně přijela domů. Ohledně odjezdu byly trošku zmatky. Taťka se totiž nemohl urvat z práce a do sanitky by mi nevzali všechny věci, co jsem měla s sebou. Takže jsem den před odjezdem vše nabalila a taťka to vyzvedl. No a další den si pro mě přijel miláček. Já jsem jela na vozíku a on vezl chodítko s jednou malou taškou. Jen přes nějaké překážky mi pomohl a v pohodě jsme to zvládli. Přivítání bylo krásné. Migošek mě důkladně opusinkoval a byl šťastný. Maty odpoledne musel na schůzku a tak jsem měla Migoška jen pro sebe. Pořádně jsme se pomazlili a blbli jsme. Noc byla vtipná. Když jsme se dostali do postele, netrvalo dlouho a mezi nás se vetřela ta naše chlupatá příšerka. Neměla jsem to srdce ho první noc vyhodit. Tak jsme usínali vsichni namáčknutí k sobě. Další den jsme nikam nemuseli a tak jsme nějak nespěchali z postele. Já jsem stejně vylezla o dost dřív, protože už jsem nevydržela ležet. Migošek spal s páníčkem v ložnici. Tím, že jsem ho neměla na očích a odvykla jsem domácímu režimu, jsem mu normálně zapomněla dát nažrat. Božátko naše 😁. Páníček to hned jak vstal napravil. Opravdu mi nechyběl brzo ráno budíček od uklízečky, která vletí do pokoje jako uragán a rozsvítí otravné světlo, i když deního světla má dost. Dokonce, světe div se, se obejdu i bez toho, aby se mě v sedm ráno někdo ptal na mojí stolici. Po dvou měsících jsem se postavila k plotně. No ne, že by mi to nějak chybělo, ale když mám vařit pro koho, tak mi to nevadí. Odpoledne jsem se trochu protáhla. V jednu chvíli mi v levé noze zlověstně křuplo a celý den mě to bolelo. I přes to, že se mi špatně chodilo, jsem se hecla a šla jsem večer s klukama na krátkou procházku. Docela mě to unavilo. Další den ráno jsme jeli, teda já jsem jela a Maty mě doprovázel na pracák. Tam to byla rychlovka. Jen jsem se podepsala a nahlásila jsem, že od října bych měla nastupovat do práce. Jojoo to je novinka, se kterou jsem se ještě nepochlubila. Nastupuju do té reklamky, kterou jsem měla rozjednanou už před operací. Jsem zvědavá no. Ale je třeba něco dělat, ať udržuju sociální kontakt a nesedím jen doma. Po návštěvě pracáku jsme si zašli na meníčko. Moc jsme si pochutnali a já jsem se elegantně vyhnula vaření. Jídlo bylo skvělé, ale byl tam jeden problémový host, kterému se pořád nelíbilo a pyskoval tam po servírce. Já jsem potom musela na záchod. Nemají to tam uzpůsobené pro vozíčkáře, tak jsem vozík nechala v chodbičce. Když mě onen problémový host zmerčil, přiskočil ke mně a já už jsem čekala, za co jde seřvat mě. No překvapil. Jen se chtěl zeptat, jestli nepotřebuji pomoc. Večer jsme měli jít společně s Domčou venčit, ale už podruhé nám to nevyšlo. Stavila se k nám totiž mamka. No jeeeje. Dlouho neviděla Migoška, takže to bylo radosti.

Dámy. Když doma máte nějakou kosmetiku nebo věc, co váš partner běžně nepoužívá, vysvětlete mu prosím, co to je. Musela jsem se totiž smát, když jsem měla na záchodě osvěžující sprej na intimní hygienu, který jsem používala v nemocnici a když jsem šla později na záchod, byl sprej položený jinde a šel cítit všude ve vzduchu. Podotýkám, že je malý, ale i tak ho miláček považoval osvěžovač vzduchu...

Když je chlap v nakupování horší, než vy. Maty se vydal s mamkou koupit nějaké věci do auta. Je to kousek, takže jsem čekala, že budou za chvíli zpátky. No to by vedle nemohli otevřít nový obchod. Takže Matyho zachvátila nákupní horečka a nakoupil spoustu věcí. Anoo našlo se tam i něco pro mě a Migoška. A záhada, kde jsou tak dlouho byla úspěšně vyřešena.

Dneska jsme strávili dopoledne s taťkou. Měli jsme toho více na vyřizování, takže jsme jezdili po Ostravě. Mimo jiné jsme byli i na fakultce. No za ty tři dny co jsem tam nebyla se tam nic překvapivě nezměnilo. Než jsme se vydali domů a taťka na odpolední do práce, stavili jsme se na oběd. (Ale mi vaření fakt nevadí 😀).

Odpoledne jsem šla s Domčou a Marvel na maličkou procházku. Moji kluci lenošili a nechtělo se jim. Marvel Migoška stejně nějak extra nemusí :-D. Venku bylo fajně. Udělaly jsme teda mini kolečko kolem baráku a pak na chvíli sedly na lavičku. Teda já si sedla a Domča vedle mě stála, protože kolem nás si hrála banda uřvaných otravných děcek. Nejen, že je ani nenapadlo si dát věci dolů z lavičky (neseděli tam, jen tam měli roztahané nějaké mikiny nebo co...), ale nahlas si tam pouštěli hudbu. Nejsem jejich matka, abych je okřikovala, ale měla jsem jich plné zuby. Završila to jedna mamina se dvěma malýma dětma. Jedno jelo pomalu na odrážedle a druhé, asi dvouleté, si na vodítku vedlo malého psíka. Matka po něm řvala, ať si ho pořádně drží, místo aby si ho vzala pořádně ona. A to procházeli kolem nás s Marvel, která psy nemá ráda. A ne že by pokračovali dál, děcka se ještě zastavili a chtěli si Marvel hladit. To jim Domča zakázala, protože Marvel je nevyzpytatelná. Konečně teda šli dál. Posunuli se o celých pár metrů dál, ke vchodu paneláku. Matka si pro něco šla dovnitř a nechala tam děcka si se psem, který provokoval Marvel. No tak jsme naše shledání ukončily a šly pomalu domů.