Naše šťastné a veselé

Naše Vánoce byly opět skvělé. Už třetím rokem v šesti  a druhým rokem, co jsou s náma i dva hafani. Svátky byly veselé, chaotické i klidné tiché i hlučné...no prostě takové, jaké mají být.

Jak jsem psala, svátky nám začaly 23., kdy k nám dorazila budoucí tchyňka. Mamka ji nabrala na nádraží. U nás jsme teda poseděli a mamka pak jela domů. A my už jsme pak seděli u telky. Večer ještě Monča udělala Matyho oblíbenou sekanou, bez které prý nemá Vánoce.

No a 24. to začalo. Ráno nás vyzvedla mamka (heh dlouho jsme se neviděli no :-D) a vyrazili jsme na barák za klukama. Jen naskládat vše do auta byla sranda. A to si večer předtím mamka s taťkou přehodili auta, abychom se vešli. V rámci úspory místa mi bylo zakázané si vzít chodítko a musela jsem si vystačit s berlema, takže jsem logicky ani nic nepobrala. Jako na potvoru pršelo, takže jsem se jen modlila, aby mi berle nepodklouzly a abych nehodila držku. Braly se tašky s dárkama, tašky s našima věcma, mříž do auta pro psa a samotného Miga. Došli jsme k autu, já jsem se usadila a ostatní organizovali chaos. Jakmile se otevřel kufr, Migo byl jak z divokých vajec, nic kolem ho nezajímalo, jen se dral do auta, aby mu náhodou něco neuniklo a nenechali jsme ho doma a já jsem tak dostala menší spršku z mokrého psa. Zbytek věcí byl po sedadlech a pod nohama. Vše naloženo a mohlo se jet.

Dorazli jsme na barák. A jak se Migo dral do auta, teď zase opačně spěchal ven. A než se stihla zavřít elektrická brána, málem zdrhnul. Do toho vyběhl malý Kevin a už tam splašeně pod nohama lítali dva. Postupně se nanosily věci z auta. Všude byl kravál. Přes štěkot psisek jsme se všichni vítali. Ať žijou svátky. Konešně se hafani uklidnili a my jsme se v klidu usadili a začalo se povídat a popíjet vaječňák a jako kulisy nám hrály pohádky. Odpoledne se pěkně překulilo v podvečer a konečně jsme se chystali jíst. My s Matym a jeho mamkou jsme byli vánočně oblečeni od rána a zbytek se šel dát do gala. Když taťka přišel, musela jsem se smát. Moc mu to slušelo, ale říkala jsem mu, že víc gay tričko už si vzít nemohl - stříbrné, lesklé, no prostě naše hvězda jasná. Všichni (včetně něj) se začali smát a dali mi za pravdu. 

Konečně přišlo na řadu rozbalovaní dárků. Ufunění a přežraní jsme se teda usadili v obýváku a Luki postupně rozdával dárky. Kdysi jsme si je rozdali a pak si je každý rozbaloval. Ale od té doby co slavíme svátky společně s Matym a Mončou, tak přinesli tradici, že každý, kdo dostane dárek ho rozbalí a ukáže všem a až pak se rozdává dál. No takže při šesti lidech a dvou psech se z toho stane dlouhá procedura. Ježíšek byl bohatý a všchni byli spokojení. Nejlepší ovšem byli Migo s Kevinem. Nejen, že dostali tři prdele dárků, to jim nestačilo. Ani jeden si nejdřív nevšímal svých dárků, ale byli zvědaví, co má ten druhý - no co kdyby měl něco lepšího, no ne?

Z rozbalování dárků jsme byli všichni unavení. Pustili jsme telku a chvíli jen tak odpočívali. Později jsme vytáhli novou hru, co jsme s Matym dostali. Byla skvělá a nasmáli jsme se. Ale to by nebyla naše rodina, abychom se u toho i nepohádali. No klasika. 

Šlo se pozdě spát, takže jsme si ráno všichni přispali. Nasnídali jsme se, pro velký úspěch jsme ještě jednou hráli hru, a než jsme se posbírali, bylo odpoledne. Mamka nás vyhodila doma. Věci jsme nechali, tak jak jsou a vyvalili jsme se na sedačku, kterou jsme si pěkně rozložili. S Mončou jsme si pustili Lásku nebeskou - chápete, že ten film nikdy neviděla? Pro mě to je nej vánoční film a bez něj si Vánoce nedovedu předtstavit.

Další den opět přijela mamka a jeli jsme do Třince za Matyho babi (Mončinou mamkou) a jeho strejdou a sestřenicí. Stoly se opět prohýbaly. Mám jejich rodinu moc ráda, takže jsem se tam moc těšila. A Bylo to skvělé odpoledne. Já jsem od jeho babičky dostala řetízek se slonečkem pro štěstí, což mě dojalo. Večer jsme dorazili opět K.O. 

Další den jsme se vydali s Migošem na psí hřiště. Nejdřív jsme tam byli sami a pořádně se vydováděl. Později mu přišli dva kamarádi, teda jeden kamarád a jedna kamarádka a bylo veselo. Mimo jiné jsem od Ježíška dostala skvělou tašku na vozík a kapsičku na mobil a doklady, takže jezdím vytuněná. No a taška hned byla poskákaná a špinavá od psů. Naštěstí to byl jen prach a šlo to dolů. Odpoledne jsme strávili u televize.

28. už tak pěkně nebylo, takže na hřiště se nešlo a jen jsme se váleli. Odpoledne jsme chtěli hrát hru, ale vytáhli jsme zrovna takovou, kde bylo potřeba 4 lidi a my byli jen tři. No lezli nám oči z důlků, když mamka zrovna odemykala dveře a doplnila nás. Prý chtěla zavolat, ale chcípl jí mobil. Ale lepší načasování si vybrat nemohla. No Maty s jeho mamkou se pohádali a Monča už málem balila kufry. No nakonec se to nějak uklidnilo a odejla až dnes - měla odvoz.

Dneska teda už sami. Monča ráno odjela, Maty měl dopoledne doktorku a já jsem se pomalu pustila do uklízení toho bordelu tady. Odpoledne se ještě na chviličku stavili naši. Taťka mi pomáhá s odvoláním, ať mi zvýší invalidní důchod a potřeboval po mě ještě nejaké lékařské zprávy. Kdyby to klaplo, bylo by to skvělé.