Cvičením k invaliditě :-D 

To jsem tomu zase dala! Včera odpoledne jsem se chtěla protáhnout a rozehnat bolesti. Myslela jsem, že mám bloklou páteř, tak jsem se chtěla uvolnit. No ale asi to nebyla páteř, ale jen nějaký ztuhlý bolavý sval a spíš jsem to zhoršila a několik minut po "cvičení" jsem se nemohla ani postavit na nohy. Teď jsem nevěděla, co mám dělat a jenom jsem se modlila, ať se mi zrovna nechce na záchod. Protože to by mě fakt jeblo. Ale jak by řekl taťka: "Ale nakonec jsi vstala". :-D Jojo nakonec jo a dobelhala jsem se pro vozík...Nadopovala jsem se práškama a uvidíme ráno. Než to přešlo, pohybovala jsem se i doma na vozíku. Ráno to nebylo o moc lepší. Tak jsem si zase vzala prášky a počkala, až to alespoň trošku poleví, abych se alespoň byla schopná umýt a nedopadlo to jako včera. Zvládla jsem to, takže úspěch. Dneska jsem byla obzvlášť vděčná za nákupy až do bytu. Dneska přijela taková drobná slečna. Klobouk dolů. Hlavně při představě, jak tahá těžké nákupy někam bez výtahu. A s naší českou náturou jí po takovém výkonu určitě v nejednom případě jako odměna čeká nějaký kyselý ksicht. Odpoledne přijel Maty. No miláček dostal chuť na nějakou "prasárnu". Tak jsem se smála, že tu nebude jezdit, že sama bych si nedala. No ať už jsem v nemocnici a pak doma, ať můžeme začít s dietou. Zavolali jsme budoucí tchyni, jak se tam mají přes videohovor, protože jsme chtěli vidět i Migoška. No viděli jsme jen jeho zadek. Byla totiž bouřka a to naše mimino se bojí a nevěděl, kam se vrtnout. Monča samozřejmě celá šťastná, protože prý nic neudělá, když je u ní pořád nalepený. No kdyby je v tu chvíli přišel někdo vykrást, bylo by mu to jedno, hlavně ať je zavrtaný a v bezpečí :-D.