Obraz, hic jak cyp, tchýně, kávička

27.06.2020

Obraz. Ráno ve mně pěkně hrklo. Jak jsem se nemotorně potácela chodbou, málem jsem rozbila naše krásné zarámované puzzle s motivem New Yorku. Zavadila jsem o ně a visely na jednom háčku a zlověstně se kymácely. Samozřejmě jsem měla plné ruce. Musela jsem je jít odložit a vrátit se. Nešly mi nasadit zpátky, tak jsem je sundala úplně, ať nespadnou. Opřela jsem je o zeď a teď budou čekat, než je někdo pověsí. A ani nečekaly dlouho. Přijela mamka a dala je na místo. 

Potím se jak kráva. Sotva vstanu a pocajdám po bytě, tak už se potím. No když už, tak už. Takže jsem se procvičila na rotopedu. Dopoledne jsem to zvládla dvakrát. A odpoledne chci znovu. Musím po trochách, ale častěji.

Tchýně na zemi. A máme tady další perličky z Mistrovic. Ráno psala Monča, že Migo utekl a vykračoval si po vesnici jako král a neposlouchal. Naopak když ho volala, tak ještě zrychlil, aby si užil nově nabitou svobodu. Když ho pak čapla za obojek, smýkl s ní tak, že si roztrhla leginy a měla odřené koleno. Byla za hvězdu vesnického dění. Takže tipuju opět tichou domácnost. A to mají být opět bouřky. Tak to bude mít útěkář smůlu, když se nebude mít ke komu přitulit.

Ledová kávička. No když nám to psala, cítila jsem se trochu provinile, že tam provádí psí kusy a já si tady sedím na prdeli a popíjím ledovou kávičku.

Odpoledne. Po obědě následovala opět ledová káva a pak jsme šly žehlit. Teda mamka žehlila a já jsem jí dělala společnost a djku. Potom jsem se vyškrábala na rotoped, jak jsem si slíbila. Měla jsem ze sebe dobrý pocit. Ten však dlouho nevydržel, když jsem se po sprše opět nemohla vyhrabat z vany. Asi to po šlapání na rotopedu chtělo delší pauzu...ach jo. Ale jak mi říká Maty, měla bych zakončit nějak pozitivně. Takžeee...potom, co jsem se s pomocí mamky vyškrábala ven jsem si ještě záda protáhla s gumičkama a pak už klídek.