Pauza

30.07.2020

Pár dní jsem se teď odmlčela. Jednak se mi nějak nechtělo psát a taky nebylo moc co. Každý den je tu skoro stejný. Počkala jsem teda, až se nasbírá pár střípků

Bez roušky na odběr nelez. Dáša mi říkala, že když byla venku chodit v rámci rehabilitace, tak je zastavil nějaký chlap a ptal se jich, kde je odběrové místo na covid. Sranda byla, že neměl roušku. Takže kdyby covid měl, mohl je nakazit a plno dalších lidí, se kterýma přišel do styku. Pak ať všichni brečí, že pandemie neustupuje, když jsou lidi nezodpovědní.

Stěhování. V pondělí nás všechny stěhovali na protější oddělení. Na našem se totiž maluje a uklízí. Bude to trvat asi týden a pak se škatulata zopakují naopak a oddělení A de bude stěhovat k nám na B. Už když jsme tu přišly, musela jsem se smát. Jednak jsme na pokoji najednou byly 3 a ne 2, ale to nic to bylo v pořádku. Ale ty postele. Tam jsme měly skvělé, nové, moderní, polohovací a tady staré, ale hlavně strašně vysoké. Musím tu mít schůdky, abych se vyškrábala. No ať už jsme "doma".

Vedra. Stěhování probíhalo v těch největších vedrech. A cvičit v takových dnech...no nic moc. Byly jsme mokré jak my, tak terapeuti a sestry. No děs. Naštěstí nám tady druhý den dali malý větráček, takže je nám tu trochu lépe.

Sousedčina "nehoda". V těchto parných dnech máme okna a dveře do pokoje otevřené, ať nám tu proudí vzduch. No a tak jsme jeden den registrovaly nějaké pozdvižení ve vedlejším pokoji. Jedna starší paní potřebovala na záchod a tak volala bratra, ať ji odpojí z kapačky. Neodpojil ji, ale prý má jít normálně se stojanem. Tak ji šel doprovodit. No ale už bylo jaksi pozdě a Silva, která leží u dveří a vše viděla nám hlásila, že z babči padaly hovňousky už na chodbě. Stane se no...za chvíli to bylo i cítit, tak jsme na chvíli museli zavřít dveře. To bych ale nebyla já, kdyby se mi zrovna taky nezačalo chtít, že...no k nám jsem nemohla, protože to bylo zaneřáděné, a tam jsem šmatlala k vedlejším pokojům.

Gabka v šoku. Teď se s vámi musím podělit o jeden zážitek, co se stal Gabči. Jednou šla s dcerou nakoupit a před obchodem viděly spícího pána na vozíku bez noh a h těch nohou mu vytékal nějaký hnis nebo co...Další den se s kolegy měli jít podívat na pitvu. No a koho myslíte, že měli na stole? Ano, onoho pána. V tu chvíli se jí tomu nechtělo věřit a vyčítala si, jestli mh nemohla nějak pomoct. Ale v době, kdy tam s dcerou byly už prý byl nějakou dobu mrtvý. No musel to být hodně zvláštní zážitek. Běhal mi mráz po zádech.

Dolehla únava. Dneska jsem se probudila rozlámaná a bolavá. Nohy byly hodně tuhé a Gabči vůbec nešly uvolnit. Dneska mě teda šetřila a jen protahovala a masírovala.

Cvičení v tandemu. S Renčou jsme dneska šly s Dášou najednou do bradel. Docela jsme se nasmály. Cvičily jsme naproti sobě a spolu různé cviky. Třeba jsme se musely dotýkat protolehlýma špičkama noh a podobně. Kam se na nás hrabou aquabely.

Sešlost. Miláček za mnou jezdí, co jen to jde. Přijel i dneska. Renča trénovala s Dášou chůzi, a tak za námi přišly a všichni jsme pokecali. Maty chtěl Renču po dlouhé době vidět a seznámil se s Dášou. S Renčou jsme se domluvily, že dolů vezme moje berle, tak jsme Matyho překvapily a ukázala jsem mu pár krůčků, jak mi to jde.