Romantické cajdáky + vana s pěnou

Matyho prášek na úzkost, vana s pěnou a romantické songy. Jinak to hold dnes nešlo. Poslední dny byly docela na prd...

Jak jsem psala, byli jsme od minulého pátku do úterka v Mistrovicích. Celkově se výlet moc nepovedl. Jako nemůžu nic říct, že úplně. Byly tam i moc pěkné chvilky pohody, ať už když jsme si všichni dohromady povídali nebo když Maty něco dělal a Monča mi vyprávěla jejich začátky s vyráběním hraček a trochu jejich historie. Nebo táborák a opékání špekáčku. To byly chvíle zalité sluncem. Když si odmyslím, že po špekáčcích jsem chytla průjem a ne úplně jsem to stihla. To je ale hold úděl mého postižení a někdy se stane. Ale bohužel Maty a Monča jsou oba hlavy dubové a když jsou dlouho pohromadě, nedělá to dobrotu. Samozřejmě se hádali a neodjíždělo se v úplně nejlepší atmosféře. To se ale zase brzo uklidní, stačí, když se pár dní neuvidí.

Dále mě štvala pro změnu moje mamka, která nás vyzvedávala a měla špatnou náladu a každá blbost ji naštvala. S plánu dofoukat na benzínce vozík nakonec teda sešlo.

Už jsme se nemohli dočkat, až budeme doma, v klidu a pohodě. Chvilku klid a pohoda opravdu byli. Ale včera jsme se pro změnu zase pohádali my.

Ráno Matyho blbá nálada stále držela. My s mamkou, která už náladu měla lepší jsme byly domluvené, že zajedeme nakoupit a chtěla jsem do elektra pro nějaký ochlazovač vzduchu, ať ty vedra, co přijdou nějak přežiju. Jely jsme teda samy dvě.

Myslela jsem, že si nákupy užijem, ale začalo to už v autě. Mamka se hned, nasrala, že nemám s sebou park kartu na invalidy. Snažila jsem se jí vysvětlit, že když máme vozík, nikdo nic řešit nebude a kartička se když tak dodatečně dodá. No ok krize byla zdá se zažehnaná. Zaparkovaly jsme nakonec na normálním místě, protože bylo volno.

Vyrazily jsme teda po obchodech. Ochlazovač jsem koupila a pak jsme šli ještě do potravin. Tam jsem si zase vyslechla že na nic nemyslím, když nemám drobné do vozíku. Když je mamka měla, nechápu, proč z toho dělala vědu.

No nic nakoupily jsme a pak ještě poslední zastávka v lékárně. Zítra jdu konečně do fitka! Ale potřebuju tam antigenní test. Jo jasně mohla jsem se otestovat v práci, ale nemám v plánu tam zítra jet. Budu pracovat z domu.

Když jsme se blížily k domu, volala jsem Matymu, ať nám přijde pomoct. Ale nebral to. Zaparkovaly jsme to dál od baráku, protože jak jsme odjížděly, bylo úplně plno. Nejdřív to vypadalo v pohodě. Já povezu na klíně ochlazovač a mamka mě a tašku s nákupem. Kousek to šlo, ale když přišly překážky a kopeček, vše nám začalo padat. 

Mamka samozřejmě nasraná, že to řešíme samy. Tak jsem teda znovu volala Matymu, ať nám přijde pomoct. Tentokrát to vzal. Ale chudák musel na záchod. Mamka podrážděná, nechtělo se jí čekat, tak jsme znovu čaply věci a jely jsme. Domů jsme teda dorazily, ale Maty nikde. No super...museli jsme se někde pp cestě minout. Ten nasraný, že šel zbytečně. A že jde na pivo. My tu s nevybaleným nákupem, mamka s ním navíc měla řešit nějaké smlouvy. Nasraně teda odjela. To jsme nemohly vědět, že Maty hned dorazí. Vzal si jedno pivo do kelímu. Přišel a divil se, kde je mamka. V tu chvíli jsem neměla slov a myslela jsem, že oba zabiju. No prostě den plný nasrání a nedorozumění. Asi nějaké erupce na slunku nebo co. Snad se zase brzo všichni hodí do klidu.

Já už na tom pracuju. Zmíněná vana a hudba jakš takš pomohly. Kluci šli na dlouhou procházku, tak snad se taky vrátí s lepší náladou. Možná si dám vínko. No a teď mě těší vyhlídka na fitko.

Teď už jsem ve fázi, kdy jsem docela nad věcí. Prostě se sešlo více kravin najednou, ale pořád jsou to kraviny. C´est la vie...zas bude veselo.