Trampoty kryplíka

Počasí - to je takový nekonečný příběh jehož různé varianty nám kryplíkům způsobujou problémy. Celý minulý týden jsem byla doma kvůli sněhu. V pondělí jsem se sice hrdinka vydala do práce, ale pak jsem si za to v duchu a vlastně i nahlas nadávala. U nás na Dubině to nevypadalo tak hrozné. Chodníky byly odklizené, tak mě Maty hodil na tramvaj. No ale už z okýnka tramvaje jsem tušila problém. Chodníky najednou tak v pohodě fakt nebyly. Vyjela jsem teda z tramvaje a hned první problém byl, jak se dostat přes přechod. Mezi cestou a chodníkem byl totiž nános břečky, přes kterou jsem nějaké nemohla přejet, prokluzovalo mi to a nešlo to tam ani zpět. Menší kolona aut mi jistě děkovala za kulturní vložku. No nic nějak se mi povedlo se z toho dostat, vyjedu na chodník, zabočím za roh a to "nejlepší " mě teprve čekalo. Na obzoru tlustá vrstva sněhu. Hrdinsky jsem se snažila v tom svinstvu jet, ale kolečka se mi bořila a po kousku jsem byla KO. Naštěstí kolem šel nějaký pán a kousek mě potlačil. Zbytek cesty už jsem vzala po cestě, ještě k tomu dost v cestě, protože samozřejmě cestu a chodník odděloval pás oné hnusné břečky. Do práce jsem dojela zralá na panáka. Domů mě hodila mamka a z dalších pokusů se v takových podmínkách někam vydat jsem vyléčená.

Kryplkára - když vám nejede auto, necháte ho u krajnice a zavoláte odtahovku. Někdo vás sveze nebo jdete na MHD. No ale když se něco pokazí na vozíku, nikam se nedostanete. Ve čtvrtek mi měnili kola, která už jsem měla sjetá. Měla jsem radost a těšila se, jak dobře se bude jezdit. Po odzkoušení bylo vše v pohodě. V pátek a sobotu jsem nikde nebyla a v neděli jsem se vydala na nákup. Po cestě jsem si všimla, že se mi nějak těžko jede (přispěl k tomu sice i silný protivítr) a všimla jsem si, že mám dost vyfouklé kolo. Do obchodu a zpět jsem dojela. Maty mi ho pak dofoukal. Ráno jsem jela do práce a v práci jsem si zase všimla, že je vyfouklé. Pumpičku s sebou vozím, tak jsem si kolo chtěla dofouknout. No ale s mojí zručností mi tam nešel napasovat závit. Poprosila jsem kolegu a po počátečním zděšení, že má manuálně pracovat, mi kolo dofoukl. No než jsem měla jet domů, opět bylo vyfouklé. Naši ani jeden nemohli, tak jsem byla odkázaná na Bolta (taxislužbu ne Usaina), abych se dostala domů. No díky tomu jsem musela zrušit masáž, na kterou jsme s Matym měli jít a zítřejší fitko tím taky padá. No paráda...ve středu se mi na to koukne pán, který má servis vozíků hned u našeho baráku. Alespoň to je plus.