Že se na to nevykašlu

17.10.2020

Vypadalo to na líný den. Ale nedalo mi to a pustila jsem se do úklidu. Nánosy chlupů jsou u nás na denním pořádku. Nechtělo se mi čistit robota a stejně by to vše nepobral. Rozhodla jsem se teda, že povysávám. Sedla jsem na vozík a pustila se do toho. Trvalo mi to, protože bojovat s vysavačem, který je v zásuvce není sranda. Pořád se mi někde motal. No ale nějak jsem to zvládla. No potom jsem chtěla i vytřít, ale mop je na balkoně a tam mám debilní přístup takže smůla. Ale snaha byla. Tak jsem se pustila do prádla. Už ho tam byla hora a potřebovala jsem vyprázdnit koš, ať v něm můžu do ložnice dostrkat prádlo ze sušičky. Poskládané prádlo jsem po kupkách vozila do skříně. První várka mi samozřejmě spadla, tak jsem to musela znovu poskládat. Když jsem měla radost, že je skoro hotovo, zavadila jsem o starou žárovku, která byla ještě nevyhozená na komodě. Tak jsem si přidala další práci. Migoš mi to moc neulehčoval. Kam jsem se hnula, tak mě pronásledoval a motal se. To je tím, že jsme sami doma. Kdyby tu měl páníčka, tak by si mě tolik nevšímal. Je nějaký nervózní bobek. Když jsem šla na náš pidi záchod, musel se mnou. Kdyby mohl vecpe se snad ke mně na klín nebo rovnou do záchodové mísy. Když jsem si lehla ke knížce, konečně se uklidnil i on a spinká. Teď se dívám, že ještě bude třeba zalít kytky. Ty na které jsem dosáhla už jsou, ale na dvě jsem zapomněla. Škoda, že jsem sama. Ono jak to tak píšu, tak to nevyzní. Ale kdybyste mě při tom zápasení s úklidem viděli, bylo by to docela vtipné home video.