Denní dění...

Nehoda. Nedávno jsem mluvila s Matym popisoval mi perličky z tamního dění. Jak už odemě víte, součástí ústavu je hospoda. Nějaký chlápek měl asi slinu a kapánek to přehnal. Nevím jak, ale povedlo se mu převrátit se na elektrickém vozíku. Stalo se mu to ve výtahu a tak tam ležel, dokud si ho někdo nepřivolal. No jo když to neumím, tak nechlastám.

Hledání klíčů. Dále mi Maty vykládal, že jeden den ztratil klíče od pokoje. Hledal je všude možně asi 3 hodiny. No potom zjistil, že je má v náprsní kapse pyžama a že je měl celou dobu u sebe. No jo, každý míváme své blond chvíle. 

Dofouknutí kol. Měla jsem už docela vyfouklé kola u vozíku a zrovna jsme jeli s mamkou na nákupy. Kousek od nás je cykloservis a tak jsme se tam po cestě šly zeptat. Paní sice neměla kompresor, ale dofoukala mi to ruční pumpou. A nic za to nechtěla. Naštěstí mamka měla nějaké drobáky, tak alespoň něco jsme jí nechaly za ochotu. 

Pláštěnka na prd. Dneska jsem si byla sednout s Domčou na kafe. Od večera pršelo a ráno pořád nepřestávalo. Vylovila jsem teda pláštěnku, ať tam nedojedu mokrá jak myš. Domča si mě vyzvedla přímo u baráku aby mi pomohla přes překážky. No vůbec jsem si tu pláštěnku nemusela bát. Sotva jsem ujela pár metrů, tak mi stejně padala z hlavy a .motala se mi do vozíku. Vyprdla jsem se na ni. Domča nade mnou trochu držela deštník, ale už jen trochu poprchávalo, tak ani nebylo třeba. 

Šmoula. Vrátila jsem se do dětských let a jakmile jsem viděla, že tam mají šmoulovou zmrzku, bylo jasno. Takže jeden kopeček šmoulové a jeden mangové. Mňam. 

Loužička. Toto je historka nespravedlivého obvinění jedné fenečky. Domča mi vyprávěla, jak jim Marvel dělala naschvály a počůrávala se jim v kuchyni, i když byla vyvenčená. Stalo se to několikrát a chuděrka dostala na zadek. Až panečci zjistili, že jim teče topení. No jako doufám, že se jí pořádně omluvili. 

Účet. Když už jsme se sbíraly, že půjdeme, říkala jsem, že si zajdu na záchod a zaplatíme. No než jsem vyšla, Domča už měla věci v ruce a byla u dveří. Prý, že zdrháme bez placení. Ale ne, to jen byla rychlá a zaplatila za obě. Takže příště na revanš. 

Pošta. Docela často objednávám přes e-shopy a nikdy jsem neměla problém s doručením a dokonce mi to většinou přinesou nahoru. No jenže včera jsem čekala balík. Vždycky mi volají nebo přijde sms v kolik budou doručovat. Ať už pošta nebo jiný dopravce. No včera nic. Nějak po poledni sice někdo zvonil, ale nikdo se tam neozýval. Myslela jsem si, že to jsou nějaké děcka. Večer mi přišel mail, že pokus o doručení nebyl úspěšný a že mám balík na poště. Nějaký blbý netrpělivý pošťák nebo co. 

19. 6. 2020

Spektrum. Dneska dopoledne jsem chvilku cvičila s gumičkama a přitom jsem se dívala na Spektru na nějaký pořad, kde lovili divoká zvířata. Zrovna tam odchytávali malého divokého krokodýla. Chlápek, co zaučoval, jak se to má dělat to komentoval se slovy, že to je jako venčit psa. Na jednu stranu jsem si říkala haha určitě divoký krokodýl, i když malý je na stejném levelu jako pes. Ale pak jsem se usmála a řekla si, že na tom možná něco bude, když si vzpomenu na začátky s naším čtyřnohým lumpem. 

Tetování. Už dlouho chceme jít s Matym na další tetování. Už jsem v hlavě měla i návrhy. Ještě, že jsem to zatím nestihla, protože jedno obsahuje data mojich operací. No a to by mi tam chyběla ta poslední. Jasně, vždycky se může stát, že poslední nebude. Ale říkám si, že když už to bude natrvalo na kůži, snad už mi osud dá pokoj. Tak jsem si hrála a vytvořila si návrhy v noťasu. Alespoň se mám na co po operaci těšit. Doufám, že ten chlap, co mě tetoval před lety ještě tetuje. Chtěla bych zase k němu. 

Seriál. Dneska jsem skoro celý den koukala na Netflixu na Dead to me. Docela mě baví. Před pár dny jsem dokoukala Vis a Vis. Super seriál, jehož poslední epizoda mě rozbrečela. No na to, že to byl seriál z vězeňského prostředí bych slzy na konci fakt nečekala. Ale nejsem divná, fakt to bylo dojemné. 

Šrouby. Jak jsem psala, že mi miláček ukazoval jeho rentgeny, tak dneska měl vizitu a řešili, že se jim tam něco nezdá, protože jeden šroub se tam nějak divně otírá o obratel. Budou to prý konzultovat s doktorem, co Matyho operoval. No jen doufám, že bude všechno v pořádku, ale byla by fakt prdel, kdybychom nakonec šli na operaci oba a znovu spolu byli na neurochíře, kde jsme se poznali. Snad to tak ale nedopadne a bude tam za mnou chodit jen na návštěvy. 

16. 6. 2020

Bermudský Globus. Když jsme jely s mamkou za Matym, potřebovala mamka do lékárny. Po cestě jsme měly Globus, tak jsme tam chtěly zastavit. No ale nevím jak, ale přejely jsme odbočku. Musely jsme se teda nějakýma vesničkama vracet. Naštěstí to byla krátká zajížďka a hospoda stejně ještě nebyla otevřená. No jenže nejlepší bylo, že po cestě zpátky jsme tam musely zajet znovu, protože si mamka vzpomněla, že musí koupit dárek pro dítě od kamarádky, ke které zítra jde. No a co myslíte? Opět jsme Globus přejely. Globus kolem kterého běžně jezdíme se nám dneska dvakrát ztratil. 

Fronta na hospodu. Když už jsme byly na cestě za Matym, volal nám, že hospoda se otevírá až v jednu a ne ve dvanáct, jako obvykle. No nic. Když jsme dojely, přišel nám naproti a šli jsme společně čekat. Po cestě jsem pozdravila starého známého - pána, se kterým jsme byli tenkrát na spinálce i v Hrabyni. Teď tam je s Matym. Smáli jsme se, protože máme stejné fofrkáry (vozíky). Ještě, že jsme tam byli tak brzo. Všechny stoly až na jeden byly rezervované. Asi to bylo tím, že bylo zataženo a ti, kdo čekali návštěvu prozřetelně objednali místo. Během čekání kolem nás pořád jezdil pán na elektrickém vozíku sem a tam, tak jsme se po chvilce už museli smát. 

Kuchyňské výpary. Po nějaké době v hospodě tam byly dost cítit výpary. Asi to mají v kuchyni špatně odvětrávané. Mamka si postěžovala a Maty pak na nějakou poznámku zareagoval slovy: "ale prosím tě, ty kuchyňský výpare." V tu chvíli mi to přišlo jako strašně vtipné a že to je dobrá nadávka. Kvůli takové blbosti jsem dostala záchvat smíchu a ty dva jsem tak rozesmála, že se ke mně přidali a řehtali jsme se všichni. 

Karty. Zahráli jsme si žolíka. Maty se u svojich karet pochechtával a když vyložil, pochopily jsme proč. Aby se zbavil co nejvíce karet, vyložil postupku, kde měl desítku a dva žolíky. Prasárna nejvyššího kalibru jako. To se mu to hraje, když tak může plýtvat žolíkama. 

Čočky. Během posezení nás mamka pobavila historkou, jak si byla poprvé zkoušet nové čočky. Nikdy předtím je neměla a vždycky měla problém si do oka jen nakapat kapky, tak jsem byla zvědavá, jak to zvládne. Tak nám popisovala, že tam teda přišla a zkoušela je. Celá šťastná prý nasadila čočku na první pokus a paní jí dávala přečíst text. A zjistila, že vidí špatně. "Já kráva jsem tu čočku neměla v oku, ale na klíně." 

Gerard de chlup. Mamka si od rána vrtala na rtem, kde ji roste chlup a potřebovala ho vytrhnout. Když jsme dorazily z Hrabyně, po nějaké době jsem se jí ptala, jestli si už vytrhla Gérarda. Nechápala. Tak jsem jí musela vysvětlit, že to je taková naše věc s Matym. Maty má totiž na zádech jeden dlouhý chlup a já jsem ho jednou pokřtila na Gérard de chlup. Strašně se tomu smál. Další taková naše věc je odopičkování. To u nás znamená oholit se :-D.

14. 6. 2020

Přepis. Dneska poprvé zkouším funkcí automatického přepisu. Haha Připadám si jako nějaká businessmanka, která diktuje zápis z porady. Až na to, že tady sedím v noční košili s umaštěnýma vlasama rozvalená na gauči. Budu ze sebe muset udělat člověka, protože zítra bychom s mamkou měly jet za Matym. Už teď vidím, že si někdy mobil píše co chce, takže stejně budu opravovat. 

Tentokrát jsem na umření já. Poslední dny mi vůbec nebylo dobře. Ve středu za mnou přijel Maty. Od rána mě pobolívala hlava a nebylo mi dobře. Odpoledne teda přijel, otevřeli jsme vínko a dali jsme si jahody, které jsem předešlý den objednala. Pořád mi nebylo dobře, tak jsem si říkala, že už nebudu dělat hrdinku a vzala jsem si konečně prášek. Ale nějak moc nezabíral. S Matym bylo moc krásně. Když potom odjel, udělalo se mi hůř, motala se mi hlava a bylo mi na zvracení. Vzala jsem si další prášek a furt nic. A pak další. Ale už se mi rozjela migréna a obyčejné prášky od bolesti nepomáhaly. Dobelhala jsem se teda do ložnice. Tak tak jsem tam došla. Měla jsem roztřepané a slabé nohy a bylo mi divně. Jenže jsem musela znovu zpátky do obýváku, protože jsem se rozhodla, že si vezmu silnější prášek od bolesti, ať netrpím. Vzala jsem si Matyho DHC. Usnout jsem nemohla, tak jsem se na mobilu dívala na seriál. Po nějaké době jsem musela na malou. Došourala jsem se na záchod. Ale během čůrání se mi udělalo šoufl a začala jsem zvracet. No jenže když jsem byla na míse neměla jsem kam a koš byl plný. No tak jsem zvracela do trička, které jsem zrovna měla na sobě. Ještě, že jsem nebyla nahá, haha. Naštěstí nebylo moc zvracet, protože odpoledne jsem nic nejedla a tak ze mě šly jenom kyselé šťávy. Noc byla záživná. Moc jsem toho nenaspala. Další den přijela dopoledne mamka, aby mi něco nakoupila a nebyla jsem tady sama. Celý den jsem polehávala. Další den to bylo víceméně to samé. Ale už mi bylo o dost líp. Měla jsem jet za Matym do Hrabyně a takovém stavu jsem si netroufla, tak nakonec přijel on. 

Překažený šlofík. Když jsem ve čtvrtek ležela v obýváku a chtěla si po probdělé noci zdřímnout, sousedka samozřejmě zrovna musela klepat řízky. Jak jinak...Mám na to vyloženě štěstí, že když se rozhodnu, že si lehnu, bývá tam kravál.

Frankenstein. Když tady byl v pátek Maty, ukazoval mi snímky z jeho kontrolního rentgenu. Běhal mi mráz po zádech, když jsem viděla ty dva šrouby, které mu vedou z krční páteře až někam do lebky. V dnešní době moderní techniky mu snímky poslal chlapík z rentgenu přímo do mailu. 

Stávka techniky. Před pár dny jsem se chtěla na televizi dívat na Netflix.Ale nějak mi nešla televize. Povytahovala jsem teda všechny šňůry a televizi restartovala. A pořád nic. Zkontrolovala jsem teda ovladače. A v jednom byly špatné a vyteklé baterky. Tak jsem sedla k počítači, objednala jsem si odpolední nákup a k němu i baterky. Krize zažehnána. 

Nákupy až domů jsou fajn. Dokonce jsem si do nákupního seznamu přidala Ataralgin. Na rohlíku se dají objednat ty léky. 

Operace sklo. Jak mám prasklý ten můj slavný mobil, tak jak tady byl v pátek Maty, nalepil mi na něj ochranné sklíčko, ať se praskliny nešíří dál a vydrží mi. Protože opravovat ho teď asi nebudu. No jenže jsem ho asi špatně očistila a po nalepení skla jsme zjistili, že tam zůstaly dvě smítka a tím pádem pod ochranným sklíčkem zůstaly dvě malé vypouklinky. Oproti prasklému displeji už je to maličkost. 

Big brother. Dneska odpoledne jsem se musela smát. Přišel mi mail, že byly uhrazeny prémiové služby na webnode, kde píšu blog. Jenže já jsem nic neplatila a viděla jsem, že to byl Maty. Dělá totiž stránky pro jednu restauraci a máme je oba zatím na jednom webnodovém účtu. Já jsem si dneska zaplatila jenom podprdy :-D. Pořád mi vyskakuje reklama na samodržící podprdy a jsou za dobrou cenu a jelikož je léto, tak čím míň látky a škrtících ramínek, tím líp, tak proč ne...

13. 6. 2020

Středa v Hrabyni. Byla jsem domluvená s miláčkem, že za ním ve středu přijedu. Taťka měl zrovna volno, tak mě tam hodil a nemusela jsem se štrachat MHD. Nejdřív mě Maty vzal na rehabilitaci za terapeutkama. Věděly, že přijedu, tak ho zaúkolovaly, ať mě dovede. A já jsem se taky těšila, že je zas uvidím. Tak jsme chvíli pokecali a docela se nasmáli, když nám tam holky začaly doporučovat různé sexuální pomůcky pro handicapované. No myslím, že se obejdeme i bez nich, ale alespoň jsme se zasmáli. Po pokecu jsme se vydali na jídlo. Bylo krásně, tak jsme se posadili venku. Po chvilce si k nám přisedla Irenka. Do hospody přišel i Lumír - Matyho spolubydlící. Tak jsem řekla, ať mě s ním seznámí, ať vím, s kým spí :-D. Když jsme pojedli, vytratili jsme se s Matym sami ven na procházku. Teda on na procházku a já na projížďku. Bylo to krásné odpoledne. Vyšlo mi to tak pěkně, že zpátky mě zase hodila mamka. V autě jsem měla úsměv od ucha k uchu a říkala jsem si, jak nám bylo krásně a jak ho miluju. No ale jak to tak bývá, krásný zážitek obvykle vystřídá nějaká ta bouřka. 

Bouřka. No a ani to netrvalo tak dlouho. Večer mi volal Maty. Nejdřív trochu mlžil, ale věděla jsem, že je něco špatně. Už to prostě poznám. Když jsme se poznali, Maty hodně fičel na tipsportu a sázel. Mi se to samozřejmě nelíbilo, protože někdy prohrál i dost peněz. Přestal a účet si zrušil. Od té doby se stalo ještě párkrát, že si vsadil. A vždycky jsme se kvůli tomu pohádali. No a zase se stalo. Přiznal se mi, že prohrál nějaké peníze, tak jsem se nasrala. Ale věděl, že udělal kravinu a bylo mu to líto, tak jsem se nevydržela zlobit dlouho. Na účtech si nastavil limity, aby ho to už nelákalo, tak uvidíme nooo.

Zinzino. V pátek u mě byla mamka a odpoledne po práci se stavil i taťka. Přivezl mi objednávku od Zinzina, jak jsem už psala. Takže začínám užívat rybí olej a probiotika, abych byla zdravá jako řípa.Raiffka. Měla jsem nervy, protože mi přišel mail z raiffesein bank, že jim tam chybí doložit nějaké dokumety k úvěru, který jsme brali na byt. No tak jsem zase musela plašit taťku, protože my nemáme tiskárnu. V sobotu jsme měly jet s mamkou za Matym a taťka byl v práci, tak jsme si tam dokumety měly jet vyzvednout. No ale večer mi přišel další mail, že je vše v pořádku a že na předchozí mail nemám reagovat. No fajn. Asi jen trvalo, než se jim tam v databázi vše správně načte. No hlavně, že vše je ok.

Návštěva. V sobotu jsme si s mamkou daly brzký oběd a vyrazily za Matym. Zase byl krásný den. Daly jsme si pití a kafíčko a vydali se na procházku. Mamku od rána pobolívala hlava, ale prášek pořád nechtěla. Vydali jsme se do lesa a bylo krásně a vedla tam si super cesta. Vedla pořád z kopce, tak jsem musela pořád brzdit, až mě bolely ruce. Mamka s Matym se mi smáli. No jo vy chytráci. Víte ale, že zpátky vás smích přejde, až mě budete tlačit nahoru. A taky jo. Střídali se chudáci funěli jako lokomotivy. Po cestě se mi chtělo čurat. Lidi tam nechodili, tak jsem zalezla za strom. Jak mám vachraté nohy, tak jsem málem sletěla na zem do vlastní loužičky, ale zvládla jsem to.

Rozbitý mobil. Po procházce jsme se vydali už k rehabilitačnímu centru a k ohradě s ovečkama. Mamka tam chtěla vyfotit, tak jsem vytáhla mobil. Fotky sice mám, ale mobil mi spadl a rozbilo se mi sklo. Bohužel jsem neměla ochranné, takže to mobil schytal naplno. Ano, můj nedávno nový mobil. Dovedete si představit, jak jsem byla nasranaá. Maty to okomentoval slovy hmm tak je asi po návštěvě. Po návštěvě nebylo a jakš takš jsem to rozdýchala. Na funkci mobilu to vliv nemá. Ale vada na kráse mě stejně štve. Smála sem se, že je to mamčina vina. Kdyby nechtěla vyfotit, nestalo by se to.

Mamka na umření. Po ovečkách jsme si šli dát kafe. Mamku pořád bolela hlava, tak už nepohrdla práškem. Dostala hlad, tak jsme šli do hospody. Maty to uvítal. No jo chlap, ten kus žvance neodmítne :-D. Já jsem moc hlad neměla, ale dala jsem si s nima topinku. Mamka dojedla svůj smažák, ale bolest se jí rozjela. No měla si ten prášek vzít dřív. A to jsem jí dala Matyho prášek na bolest a ten je silný. Po jídle to nějak rozdýchala a jely jsme domů. Mamka mě chtěla jen vyložit a jet domů, ale bylo jí tak zle, že zůstala u mě a šla rovnou do postele. Za chvíli zvracela a smažák letěl do záchodu. Trošku se jí ulevilo až v noci. Ráno jela do práce, ale nedojela. Zase jí bylo špatně, tak jela k sobě domů a v práci se omluvila. Chuděrka. Snad jí bude brzo líp.

7. 6. 2020

Raci bacha na sebelítost. Hmm tak to docela sedí. Jeden den byl pěkně na hov*o a pak jsem viděla na seznamu titulek horoskopu tak jsem se pro sebe jen hořce pousmála. No co řeknu to narovinu a bez obalu. Občas mívám takový den, kdy mě zrazuje nervová soustava v tom smyslu, že mě to "tam dole" všechno tlačí a bolí a tím pádem mě to nutí pořád na záchod. To pak musím co pár minut. No a s mojí turbo rychlostí chůze se prostě stala nehoda a na záchod už jsem to nestihla. Takže chromá a sama doma. No musela jsem to utřít a vytřít. Šlo mi to horko těžko. No mít mě kdo natáčet, moje snažení by bylo beze sporu hitem internetu. Fakt. Bylo mi ze sebe na nic. Doufám, že se tyto moje problémy operací vyřeší.

Ano, operace. Už po páté mě budou kuchat. Budou mi dělat plastiku míšního obalu. Uvolní se tak tlak na nervy a je naděje, že bych potom mohla lépe chodit. Byl to šok a bojím se, ale snad to bude všechno v pořádku. Ještě nemám termín. Ach jo děsí mě představa, že si celým procesem operace, rehabilitace a rekonvalescence budu procházet znovu. No výhoda je, že na neurochíře na fakultce už jsem jako doma, takže Gabi a Reni, už se na vás těším :-D.

Tradice. Už mám tak nějak v sobě, že pokaždé, když jdu do nemocnice, mám potřebu nakoupit nové pyžama. Nějaké použitelné sice mám, ale naobjednávala jsem si volné noční košile, ať se mi jednoduše oblékají, když budu mít rozpáraná záda. Jako správná ženská využiju příležitost koupit si něco na sebe. I když jen noční košile.

A co blog? Když jsem se dozvěděla, že opět půjdu na operaci, honila se mi hlavou spousta věcí. Mimo jiné mě napadlo, když se vše povede a předčí to moje očekávání a budu chodit, co bude s blogem? No coby. I kdybych na tom byla líp, pořád budu objevovat různá místa a dívat se na ně z pohledu vozíčkáře.

Seriál. Poslední dny si dlouhé chvíle vyplňuju koukáním na seriál Vis a vis na Netflixu. Díky Domi za tip :-D.

Asi jsem blond. Musela jsem na úřad a měla jsem tam doložit papír, že mi chodí invalidní důchod (že jsem pořád v evidenci a nevodím je za nos). Tak kliknu na stránky banky, print screenem si vyfotím platby, ještě to i pěkně oříznu a pošlu to taťkovi na tisk celá spokojená, že to mám hotovo. No pak mi taťka volá, že je to celé rozmazané a že to nejde vytisknout, ať si ty platby vyfiltruju. V tu chvíli jsem si fakt připadala jako debil. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Nevím, proč jsem to tak neudělala hned, když už jsem to používala dřív. Asi jsem hold měla být blond.

Ten papír nemá nožičky. V souvislosti s úřadem jsem měla ještě vzít posudek o invaliditě. Automaticky jsem šla pro složku, kde mám všechny dokumenty. A on nikde. Celá zmatená jsem projela složku několikrát tam a zpátky a posudek nikde. Sakra jak to? Vždyť blbá A4 nemá nožičky! No každopádně posudek tam nebyl. Musela jsem teda volat na okresní správu, ať mi pošlou na e-mail kopii. No paní naštěstí byla ochotná a obratem mi to poslala.

Qr platba. Přes svoji Avon Lady Lukiho :-D jsem si objednávala pár věcí. Když potom objednávka přišla, poslal mi qr kód na platbu. Platila jsem takhle poprvé - byla jsem qr panna a byla jsem z toho nadšená. Jednoduché a hned hotové.

Miláček. Jupíííí jeeeej. Dneska zlatíčko opět uteklo z Alcatrazu (krycí název pro Hrabyň) a na chvíli přijel domů. Jsou to chvilky k nezaplacení. Oběma nám to zlepšilo náladu. A co si budeme vykládat po událostech posledních dní je to třeba. Zítra se na oplátku já vydám za ním. Taťka mi dokonce udělá taxi. Nic proti Hrabyni, to vůbec ne. Je to tam skvělé. Jen nám je bez sebe smutno noo.

Nejhezčí balkon. Maty se s našima potkal ve dveřích. On už musel jet a oni mi přivezli džungli na balkon. Přivezli mi truhlíky s muškátama, begonkama a pak ještě v květináčích kopretiny (moje milované) a rajčátka. No budeme to mít krásné a sousedi budou závidět. Mám tak skvělé rodiče, že mi pomáhají s čím můžou a ještě se starají, ať to tu máme krásné.

2. 6. 2020

Přednáška. Taťka mě uvrtal do přednášky od jednoho jeho známého. A dneska dopoledne se teda ke mně domů stavil. Jedná se o firmu Zinzino. U nás zatím známá není. Jejich stěžejní produkt je rybí olej. Důležitý je správný poměr omega 3 a 6, což v u nás dostupných produktech není. Musím uznat, že výsledky mají skvělé. Za vše mluví příběh jednoho chlapečka, jehož tatínek byl výsledky nadšený a produkt přivezl do Česka. Klučík měl mentální věk na polovině jeho skutečného. No a teď chodí do normální školy. Sice má asistentku, ale zvládá to. Nebudu tady zacházet do detailů. Přínosy a princip si můžete přečíst na jejich stránkách www.zinzino.com

Monča se proletěla. Ten náš čtyřnohý poděs se dneska zase vyznamenal. Když ho Monča venčila, nevšimla si, že v křoví je kočka. No než se nadála, letěla chuděrka z kopce a rovnou do kopřiv. Skončila s poškrábaným nosem a s Migem měli a asi ještě mají tichou domácnost. 

Nákup. Dneska odpoledne jsem si poprvé objednala nákup přes rohlík.cz. Pro seniory a lidi s ztp mají v určité hodiny dopravu zdarma a donáška až ke dveřím je pro tyto lidi samozřejmostí. Za mě spokojenost. 

29. 5. 2020

Samostatnost v háji. Dneska jsem se vydala za Matym do Hrabyně. Včera jsem si pečlivě zjistila spoje a psychicky jsem se připravila na samostatnou cestu. Dojezd tam je v pohodě. Jedna tramvaj a pak jeden bus. Večer mi volala mamka a přespala u mě. Domluvily jsme se, že mě teda hodí na bus - mínus cesta tramvají. Když jsme byly v autě, rozhodla se, že mě hodí až do Hrabyně, že má ještě čas a do práce v pohodě stíhá. No tak jako ne že bych si stěžovala.

Můj Everest. Když mě mamka vyhodila na parkovišti, čekala mě ta těžší část. Neuvědomila jsem si totiž, že od parkoviště k budově vede cestička do kopce. Ono to není žádný velký kopec, ale pro mě to je těžké, protože nemám sílu. No nezbývalo mi než se hecnout a máknout si. Nejdříve jsem jela normálně popředu, ale to moc nešlo a táhlo mě to zpátky dolů. No tak jsem se otočila a vyjela to couváním. Zvládla jsem to, ale funěla jsem jako lokomotiva.

Úspěšně v cíli. Konečně jsem dojela celá zmožená do hospody. Objednala jsem si pití a meníčko. Maty měl dorazit až za hodinu. Za chvíli mi volal, že mě čeká u busu. Překvapenííí já už jsem tady, jela jsem autem. Než jsme spolu domluvili, už jsem ho viděla vcházet do hospody. Zrušil si jedno cvičení, ať nemusím čekat a chtěl mě překvapit. No naštěstí bus stojí kousíček od budovy. Když přišel, měla jsem před sebou ještě jídlo. Bylo toho nějak moc, tak po mě dojedl. Připomnělo mi to naše začátky na fakultce, kdy za mě luxoval talíře. Po jídle jsme hráli hry. Nebylo moc novinek, co bychom si měli vykládat, protože spolu mluvíme pořád a všechno víme. Napsala jsem Irence, že jsem v Hrabyni a tak za náma na chvíli přišla. Chvíli jsme pokecali a pak tam za ní přišel její známý, tak se věnovala jemu a já miláčkovi. Bylo to pěkné odpoledne, ale už bylo třeba jet, tak mě Maty doprovodil na bus. Alespoň cestu zpátky jsem si zkusila komplet sama no.

Ach ten signál. Když jsem čekala na tramvaj (asi 20 minut, protože zrovna nejezdila žádná bezbariérová), musela jsem zavolat budoucímu šéfovi. V Hrabyni totiž strašně blbne signál, tak jsme se naháněli a nemohli se dovolat. Když přijela tramvaj, řidič musel spouštět plošinu ve dvou vozech, protože jsme nastupovali tři vozíčkáři. A všichni jsme i vystupovali na stejné zastávce.

Skoro doma. Cestu jsem teda zvládla a teď už zbývalo dojet od tramvaje domů. Už jsem byla skoro u baráku, když v tom zrada! :-D. Spravuje se chodník a je tam úzký pruh rozebraných cihel, přes který jsem nemohla přejet. Poprosila jsem teda jednoho pána, co šel kolem, jestli mi nepomůže. Byl ochotný a šel ke mně, když se za mnou objevil další chlap a ten byl rychlejší a pomohl mi. Tak jsem oběma poděkovala a ochotu a jela domů. S vchodovýma dveřma jsem taky nemusela zápasit - zrovna vcházeli další lidi, tak mi je podrželi.

Odvolej ten jeřáb. Když už jsem konečně byla doma, chtěla jsem se okoupat. Po sezení ve vozíku jsem ale byla celá zatuhlá a bála jsem se, jestli z té vany vůbec vylezu :-D. Psala jsem si zrovna s taťkou, tak se smál, že kdyžtak přijede s jeřábem. Ha Ha. Vorvaň se z vany úspěšně vyvalil, takže akce jeřáb se nekonala.

28. 5. 2020

Kam ty prachy mizí. Ráno jsem se vydala do lékárny pro recepty. Směnu měla zrovna Maruška, se kterou jsem kdysi chvíli pracovala, když k nám chodívala na výpomoc. Málem jsem myslela, že už nikam nepojedu, když velký výtah blokovali dole dělníci a něco tam opravovali. No ale jela jsem sama a vozík nemám nějak obří, tak jsem se vešla do malého výtahu. Ještě, že máme dva. No kurňa účet mě moc nepotěšil, ale co jsem potřebovala, jsem si odvezla a hurá domů. Když jsem se blížila ke vchodu, chtěla jsem oslovit jednoho týpka, jestli by mi nepodržel dveře od vchodu, ale měl sluchátka, takže nic no. Vchodové dveře jsou těžké a jde mi to blbě, ale nějak jsem si poradila.

Čistka. Když jsem se vrátila domů, uložila jsem léky a dala jsem se do úklidu špajzu. Sekce "mlsání" musela pryč, aby udělala místo keto výrobkům.

Lemra líná. Po těchto "velice náročných" úkonech jsem byla celá zmožená :-D. Práskla jsem s sebou na sedačku a odpoledne po obědě jsem normálně na chvíli vytuhla. Odpoledne jsme měly jít na chvíli ven s Domčou, ale nakonec z toho nic nebylo. Jednak tu byl taťka a později už se mi nechtělo. No jo jsem strašná, já vím. Ale na moji obranu, Domča taky byla nějaká unavená.

Donáška do domu. Odpoledne jsem čekala taťku. Měl mi přivézt balíky s keto dietou. Nechali jsme to totiž poslat k nim na barák. Už má účet na jejich stránkách, takže to přes něj bylo trošku levnější. No a při té příležitosti mi přivezl i nákup. No nemám já se skvěle? Bylo mi ho líto, když jsem viděla, kolik toho tahá. :-D...

Mlsná, ty potvoro. Když jsme vybalili balíky s dietou a taťka pak odjel, měla jsem na něco chuť. A i když s dietou začneme, až se Maty vrátí, tak jsem neodolala a otevřela jsem si jeden balíček s nachos. Vůbec bych nepoznala, že jsou dietní. Tak jsem si alespoň obhájila, že mlsám zdravě a ta mrcha mlsná, co mě honila se může jít zahrabat.

27. 5. 2020

Vtěrka v akci. V pátek večer mě vyzvedl taťka a jela jsem k nim na barák. Jakožto slaměná vdova mám alespoň společnost. Po cestě jsme ještě házeli domů taťkova gay kámoše. Taky ho znám a příští rok je taky ček svatba, tak jsme alespoň pokecali. Zajímala jsem se, kdo o koho požádal o ruku, protože co si budem povídat, u nich to není tak jednoznačné. Tak on požádal partnera. Žádost proběhla klasickým klišé - prstýnkem v šampaňském. Vůbec nic proti, ale jsem ráda, že Maty tohle vypustil, protože se obávám, že já s mým štěstím bych se akorát začala dusit. Kluci se o mě vždycky moc pěkně starají, když tam jsem a ráno mě čekala královská snídaně.

Dieta. Nechala jsem se nalákat. Když jsem přijela na barák, básnili mi kluci o keto dietě. Jako když vidím, že po pár dnech fakt jdou kila dolů, tak jsem se pro to taky rozhodla a jdu do toho i s Matym. Chudák to odsouhlasil hned, aniž by si k tomu cokoliv přečetl a pak byl strašně překvapený, že maso, pivo a podobné dobroty si bude muset odpustit. No smůla, už je objednaná. Takže se nedivte, až mě za pár týdnů uvidíte jako hvězdu přehlídkových mol :-D.

Návštěva. V sobotu odpoledne přijela sestřenka s manželem a dětma. Přivezla taťkovi polštářky, které mu šila. Je moc šikovná. Ráno Luki dělal nepečený dort, aby je měli čím pohostit. Musela jsem se smát. Tím, že oni dva drží tu dietu, tak všem ostatním nandávali mega porci, aby se co největší části zbavili a nelákalo je to. Potvory :-D. Škoda, že jsem to nevyfotila.

Popelka v akci. V neděli dopoledne Luki uklízel kuchyň a taťka uklízel komoru. Mě taky zaúkoloval. Postavil přede mě bednu s CDéčkama a třídila jsem je podle abecedy a na české a zahraniční. Ono totiž nedávno malovali, tak měli všechno z obýváku sklizené a teď přišel čas je znovu vybalit.

"Princezna na bílém koni". Až na to, že princezna jsem byla já a bílý kůň taťkovo černé služební bmw. V neděli hned po obědě jsme jeli vysvobodit mého prince. Na pár hodin opět nenápadně zmizel domů. Šel ven jen v tričku, jakože jde na chvíli ven a kolega mu z okna hodil bundu. Měli jsme zpoždění a zrovna byl průtrž mračen tak malinko zmokl. Bylo krásné mít ho na chviličku doma. Když volal parťákovi z pokoje, jestli je vše ok a nikdo ho nesháněl, tak se mu kolega představil spiklenecky šeptem - tady hnízdo, tady hnízdo, vše v pořádku. Strávili jsme teda krásné odpoledne a večer ho mamka odvezla zpátky. Ještě, že ho mají naši tak rádi a jsou ochotní.

Pohovor. Dneska na dvanáctou jsem měla domluvený pohovor ve firmě Scenario. Zabývají se marketingem. Předtím jsem samozřejmě byla celá nervózní. Měla jsem odvoz - mamka taxi. Jediný zádrhel je při vstupu. Je tam schod. Ale venku byli lidi, kteří nám hned pomohli. No a za chvíli se z nich vyklubali potenciální kolegové. Ale vstup se vychytá...No byla jsem tam přes dvě hodiny. Dělala jsem osobnostní a IQ test. Potom jsem se tam rozkoukala. Šéfovi jsem se líbila a postoupila jsem dál, takže úspěch. Svět je fakt malý. Zjistila jsem, že jeden snad budoucí kolega je manžel od účetní z Benu, kterou znám. Hned jí volal a pozdravily jsme se.

25. 5. 2020

Včera jsme s mamkou dopoledne jely za Evčou, která nás nabarvila a ostříhala. Dopoledne nám tím pádem pěkně uteklo. Než jsme dorazily domů, byly jsme hladové. Mamka rychle udělala oběd. Zbytek dne nic moc. Chvilku jsem si zašlapala na rotopedu a četla.

Dneska jsem se prala s vysavačem. Nějak jsem nechtěla vysávat s jednou berlí pěšky, ať sebou nikde nefláknu, když jsem sama. No tak jsem sedla na vozík s tím, že vysavač budu postrkovat před sebou. No šlo to pěkně debilně. Přála bych vám mě při tom vidět. Úklid myčky už byl oproti tomu slabý čajíček. Odpoledne se na chvíli stavil taťka na kafe. Potom jsem předělávala e-knihy, co mám v počítači do jiného formátu, který moje čtečka podporuje. Mám nějakou divnou náladu. Jednak nevím, co bude s těma mojima debilníma nohama, potom jsem nervózní z práce - na pondělí mám pohovor. Problém je v tom, že chci něco dělat a ne jen být doma, ale na druhou stranu jsem doma už tak dlouho, že si nedovedu představit zase chodit do práce. Ach jo. No a chybí mi Maty. Ono když vaše druhá půlka není s váma, ani vám nemůže být dobře. To už není láska, to už není závislost, my jsme prostě dvě části celku, které se nějak protloukali životem a teď když se našly, tak už nechtějí být jen jedna samotná část. Abych nezněla úplně jako červená knihovna - jasně i my si někdy lezeme na nervy a poštěkáme se, ale bez něj to tu není ono. Tak hlavně, ať mu to tam pomůže.

21. 5. 2020

Kurňa to zase bylo dopoledne za všechny prachy. Jela jsem na pracák. Neměl mě kdo odvézt a s vozíkem jsem jet nechtěla, protože jsem neměla nacvičenou trasu. Objednala jsem si teda taxík. Ráno jsem schválně vstávala brzo, protože vím, jak to mám komplikované se záchodem. No byla jsem asi třikrát. Pak teda přijel taxík a jelo se. Přišla jsem teda před pracák a všude zavřeno. Jasně byl neúřední den, ale měla jsem tam schůzku, tak jsem si říkala, OK, mají to jen pro domluvené a volala jsem babě, že tam teda jsem a jak se dostanu dovnitř, jestli mi přijde otevřít. Podotýkám, že jsem tam takhle nebyla jediná. No ta mi řekla, že se moc omlouvá, ale že schůzky jsou zrušené a že posílali smsky. Hovno smsky! Nic mi nepřišlo, takže jsem si tam připadala jako kráva. Nasraná kráva. Když jsem jí říkala, že tam jsem s chodítkem a že není úplně jednoduché někam cestovat, tak jen řekla, že jí to mrzí a ať se v pořádku dostanu domů. Pěkné, ale bylo mi to houby platné. Ke všemu se mi strašně chtělo čůrat, ale nepustili mě, že prý ho mají v rekonstrukci. Potupně jsem se teda počůrala. Naštěstí jsem měla pro takový případ nasazovací kalhotky k tomu určené, ale i tak jsem se cítila strašně trapně a bezmocně. Musela jsem asi dvacet minut čekat na taxík. Nebylo si tam ani kde sednout, tak jsem se tam opřela o zídku. Dělá mi problém dlouho stát tak jsem měla slabé nohy a trochu se mi podlamovaly. Na chodítko jsem sedat nechtěla, protože už mám děravé sedátko a nechtěla jsem riskovat. Jo a to jsem ještě málem hodila mrchu, když jsem od tama šla. Vede tam totiž buď několik schodů nebo sice krátký, ale prudký kopeček a ten se mi vycházel a scházel fakt blbě. No takže jsem utratila zbytečně prachy za taxík abych se projela do centra a zpátky. Tak to bylo moje skvělé dopoledne. Když jsem se najedla, tak jsem dočetla poslední knížku ve čtečce, takže budu muset doplnit zásoby. 

19. 5. 2020

Dneska jsem se chovala jako profesionální plačka. Nejprve mi slzy volně tekly, když jsme s taťkou jeli z fakultky. Vyšetření dopadlo dost bídně. Bodejď nemám špatně chodit, když mi vzruchy míchou skoro neprochází. Nevím, proč mě to vzalo, když bylo jasné, že tam je něco špatně...Hned jsem kontaktovala neurochirurga. Příští týden budou rozebírat můj případ. Uvidím, k čemu dospějou a jestli s tím půjde něco dělat nebo jestli si vyslechnu verdikt doživotního šmajdání. Doma jsem se na chvíli natáhla a už mi bylo docela fajn. Nějak bylo, nějak bude no. Odpoledne přijela mamka. Nechala si k nám poslat balíček, protože je tady teď hodně a dneska jí dorazil. Ani ne za hodinu potom, co mamka dorazila mi volal Maty, jestli jsem doma, že za dvacet minut tu bude. Jojooo čtete dobře. Ten můj skvělý chlap mě chtěl vidět a podpořit mě, tak se zdejchnul z Hrabyně a na chvíli přijel. No a potom nebrečte podruhé. Bylo mi krásně, ale nechtěla jsem aby jel zpátky. Ach jo. 

18. 5. 2020

Včera ráno mě teda vyzvedli kluci a jeli jsme k nim na barák. Sotva jsme dojeli, volala jsem miláčkovi, jakpak se má. Nějak zapomněl, že tu jedu. Prý je dobře, že jsem zavolala. Chtěl mě totiž překvapit a na chvíli se odpoledne zdejchnout z Hrabyně a přijet. No jak mi to řekl, tak mě to hodně mrzelo. Škoda no. Odpoledne jsem si pošmajdala po zahradě, potom jsem si pěkně na vzduchu četla (ve čtečce mám poslední knížku, tak budu muset doplnit zásoby). Později jsme hráli kostky a karty. Luki nasadil jeho "agresivní" hru. To v jeho podání znamenalo, že hodil nejnižší možný počet bodů. Odpoledne teda tak nejak uteklo. Večer nastala bojovka s mytím. Většinou jsme tu i s Matym, který mi pomáhá do vany. Tady je větší a vyšší než doma, tak tam sama nevlezu. No a ve sprchovém koutu se nemám čeho držet. No tak mi tam kluci daly plastovou židli a tak nějak jsem to zvládla.

Dneska jsem se těšila, že uvidím miláčka. Domluvili jsme se včera předběžně, že to zkusí dneska. Jenže tam dneska na recepci mají protivu protivnou a nechce to riskovat. Ach jooo. Zůstanu tady teda ještě dneska, protože zitra jedem na fakultku na vyšetření a alespoň pro mě taťka nebude muset domů. Jo mimochodem byl blbý nápad brát si na terasu žluté tričko. Furt tu na mě lítá nějaká havěť. Brrr. Odpoledne dorazila na chvíli i mamka. Dali jsme si všichni kafe a mamka pak vytuhla na zahradě na lehátku. Pomohla mi do vany a z vany a pak jela domů. Na večeři kluci objednali pizzu. Divila jsem se, že se u nich takové prasárny jí. Pořád totiž mluví o tom, jak chcou hubnout. Volala jsem si s miláčkem. Prý měl nějakou blbou náladu a nebyl sám sebou. Nevím, kým teda byl, ale snad mi miláčka brzo vrátí :-D. Teď vážně...snad se bude zitra cítit líp. Večer se vrátil domů Kevin ze střídavé péče. Když byl naposled u nás, tak už jsme byli kamarádi a dneska byl netykavka. Asi se mu bez vozíku nelíbím.

      17. 5. 2020 

 

Opět to bylo takové to ráno, kdy jsem se vzbudila v šest, ale řekla jsem si, na co vstávat tak brzo...ještě jsem si teda lehla a najednou bylo půl deváté. Dopoledne jsem nic moc nedělala. Akorát jsem se objednala na vyšetření. Jak jsem psala, že mi volali z neurochirurgie ohledně výsledků, no tak včera mi volal doktor a dal mi číslo, ať se objednám. Když jsem se ptala, co teda vykoumali ohledně nádoru - jestli to teda je nebo není nádor, tak mi k tomu nic neřekl. Uvidí se po vyšetření. No každopádně alespoň to bude rychlejší, než kdybych to řešila přes svojeho neurologa. Kolem desáté přijela mamka. Zavolala jsem miláčkovi a mamka pak udělala oběd. Pak kávička, vyvalení na gauč, film. Později jsem si řekla, že je načase přestat dělat lemru a šla jsem si udělat svoje zdravotní kolečko. Chtěla jsem jít s mamkou, ale ta se ze stadia lemry nevykopala a nešla se mnou. Normálně mě v tom nechala :-D. Nabídla se sice Domča, že by šla, ale až kolem sedmé, a to jak se znám bych se už zase nedokopala já. Tak jsem šla sama. I tak to bylo fajn. Venku bylo moc příjemně, no stejně jsem se zapotila. Co už no. Pak se mi ozvali z jedné firmy, kam jsem posílala životopis. Zatím nic konkrétního, ale uvidí se. S pánem jsem mluvila docela dlouho. Ale zatím to tady nebudu rozebírat.

Dneska jsem vstávala s mamkou v sedm. Jela do práce. Na chvíli přišel taťka na kafe. Zařizoval něco v práci, tak na chvíli zaskočil. Já jsem potom šla na zdravotní kolečko s Domčou. Jakmile jsem vyšla před barák, spadlo pár kapek. Naštěstí se nerozpršelo, tak jsme šly. Pršelo až později. Dneska se mamka nestaví. Potřebovala jet k sobě domů a zítra jede za známýma a já možná pojedu za klukama na barák. 

15. 5. 2020

Dneska ráno jsem teda byla pořádně nervózní. Vyjely jsme s mamkou s předstihem. To mám po ní, že vždycky plaším a všude musím být o dost dřív. Maty to nesnáší. :-D No cesta byla v pohodě. Už jsem v sobě neměla nic, z čeho by se dala vytvořit nějaká nehoda. Usadily jsme se teda v čekárně a sestřička mi přinesla nějaké papíry na vyplnění. No a konečně došlo na ono vyšetření. Trvalo zhruba 20 minut. Nebylo to nic příjemného, ale žádná hrůza taky ne. Nejhorší teda byla samotná příprava. Prošla jsem tedy virtuální prohlídkou mojich střev. Vše je v pořádku a žádný nález tam není. Na jednu stranu skvělé, na druhou stranu tedy nevím, proč mívám problémy. No asi to bude neurologického původu a nic moc s tím nenadělám. Vyšetření jsem teda měla za sebou a nejvíc jsem se těšila, až si dám něco na jídlo. Ve pekárně v nemocnici jsme si tedy koupily snídani. Potom jsme ještě musely jet nakoupit. Jely jsme v době, kdy můžou nakupovat jen důchodci. No naštěstí měla mamka s sebou mě - invalidu, takže žádný problém. Nakupovalo se dobře, když tam moc lidí nebylo. Přijely jsme teda domů a daly si kafe. Později mamka udělala oběd a jela do práce. Já jsem vytuhla na sedačce. Když jsem se zmátořila, napsala jsem Domči, jestli nevezme holky a neudělají si se mnou moje malé zdravotní kolečko. Sešly jsme se teda před barákem a šly na vzduch. Bylo parádní počasí. Bylo sice pod mrakem, ale nebylo horko. Prostě tak akorát. Venku to bylo moc fajn. Domča mě bránila, ať mě zase holky nepovalí na zem :-D. Bailey je totiž zvyklá, že když jedu na vozíku, tak na mě může hopsat a mazlit se. Dneska jsem měla chodítko, tak musela počkat, až se usadíme. Dneska byla přítulnější i Marvel. Ta mě obvykle úspěšně ignoruje. Maty se na mě zlobí, že jsem teď ven moc nechodila, ale holt není každý den posvícení. Dneska jsem se na to cítila, tak se šlo. 

13. 5. 2020

Tak dneska piju vyprazdňovací roztok. Je to naprostý hnus! Když jsem rozbalila a rozmíchala první sáček, byla jsem překvapená, že z toho vznikla čirá tekutina a ne žádná hnusná kašovitá břečka, jak jsem myslela. Říkala jsem si fajn, to nebude tak strašné, to dáš. No jako když jsem to pak začala pít, nevěděla jsem, jestli budu dřív kadit nebo zvracet. Nakonec došlo na obojí, ale zvracet jsem neměla co, tak šlo ven jen trochu šťáv. A to byl teprve začátek. Na oběd jsem měla hrnek vývaru, protože nic jiného jsem už nemohla. Odpoledne přijeli kluci, udělat mi společnost. Hráli jsme hry a byla jsem ráda, že tady byli. Přivezli i Kevina. Dneska to bylo poprvé, co mě nechal, ať se s ním pomazlím. Sice mi nebylo dobře, ale rychle nasadit úsměv a udělat pár fotek. Když jsme hráli, najednou taťka řekl, že tady cítí hovna. Tak se na mě podíval a já se dotčeně podívala na něj, jakože že já nic! Já kdybych si prdla, tak to není jen prd a nehoda se nekonala. No když jsem pak jela na záchod (Ano jela. Seděla jsem celé odpoledne na vozíku, ať v případě potřeby nasadím turbo motor a fičím na záchod, protože pěšky bych to mým tempem nemusela stihnout.), jsem našla původ onoho smradu. Kevin se nám vysral v ložnici. Asi mě v tom nechtěl nechat samotnou a byl solidární. Naštěstí konzistence byla tuhá a tak to taťka snadno a rychle uklidil. Když píšu, mám ještě trochu z třetí dávky hnusu, ale budu dělat, jakože jsem to vypila celé. Teď chviličku vytoužená pauza a pak na poslední dávku. No už teď vím, že noc bude veselá. 

12. 5. 2020

No, takže včera večer se žádné vínečko nekonalo. Maminu pálila žáha a neměla chuť a sama pít nebudu. Tak jsem si nechala zajít chuť. Dneska ráno jsem byla vzhůru nějak po sedmé, ale z postele se mi hned nechtělo a mamce taky ne, tak jsme se ještě chvíli válely. Dopoledne jsem si zajela do lékárny pro vyprazdňovací roztok. Mamka zatím zašla se smetím. V lékárně nikdo nebyl, tak to bylo hned. Doma jsem si prohlídla, co vlastně zítra budu pít. Jsou tam 4 sáčky a každý se musí rozpustit v litru vody a všechno během odpoledne vypít. Tipuju, že chuťově to asi žádná bomba nebude. No jsem zvědavá. Odpoledne jela mamka do práce. Bojovka nastala, když jsem chtěla do vany. Některé dny mě nohy neposlouchají víc a zrovna dneska na tom nebyly dobře. Do vany se dostanu v pohodě, ale když mám vylézt, tak to někdy moc nejde. Většinou je doma Maty, přiskočí a pomůže mi. Když jsem sama doma, tak jsem měla trochu strach, ale dostala jsem se ven, takže mise koupel splněna. Zatím to jde, ale časem budeme asi muset pořešit bezbariérovou koupelnu. Večer jsme si s miláčkem volali přes messenger video. Hráli jsme tam hry a dělali blbinky s efektama. No příjemné rozptýlení. A v sedm budu na óčku, heč. Do pořadu Moje desítka vybrali můj playlist.

11. 5. 2020

Poslední dny jsem na psaní nějak neměla myšlenky a ani nebylo moc co psát. Minulý týden mi konečně volali z neurochirurgie. A žádné extra dobré zprávy se nekonaly. Prý je tam nějaká zvětšená hmota, ale nevypadá to vyloženě znovu na nádor. No budou to konzultovat a dají mi vědět. To člověku na klidu moc nepřidá. A do toho mě ve středu čeká ta kolonoskopie. Prostě tak nějak nemám na nic náladu. Ještě to není ani týden, co je miláček v Hrabyni a mi už je smutno. Zrovna tyhle dny bych ho tu chtěla mít. No naštěstí tu jezdí mamka. Dneska přijela po práci a když máme ten den matek, byla jsem jí koupit něco dobrého na zub. Ale abych jenom nefňukala, včera jsem se nasmála, protože jsem měla hodinový skupinový telefon. Volal mi Maty. Byl zrovna na kafi s Irenkou - kamarádkou, se kterou jsem já byla loni na pokoji a kterou zná i Maty. Oba jsou teď v Hrabyni, tak mi společně zavolali. No udělali mi radost, zlatíčka. Kdybych tu alespoň měla tu moji čtyřnohou tlamu :-D. Ten by mě rozesmál stoprocentně. Naštěstí máme pravidelné reporty a je tam spokojený relativně hodný - když zrovna nezahlídne srnku a nesmýká babičku po lese. Monča sice nemá moc ráda, když jí tak říkáme v souvislosti s Migoškem, ale smůla no :-D. My jsme na to už zvyklí. Upravovala jsem taky naši fotoknihu a přidala tam nejnovější fotky. Baví mě to, jen je smůla, že teď zase musím čekat na nějaké fotky. .Předevčírem jsme s mamkou otevřeli vínko a daly si do nosu. Dneska si možná na oslavu dáme znovu. Tož ať se zaženou ty chmury co?...

10. 5. 2020

Včera jsme se teda probudily u mamky. Vyhrabaly jsme se a jely k nám na byt. Jakmile jsme dorazily, mamka začala pobíhat po bytě a uklízet. Je fakt, že po tom předevčírejším chaotickém ránu byl všude bordel a rozházené věci. Později nachystala oběd a pak jela do práce. Odpoledne se opět stavil taťka. Tentokrát mi přivezl dezinfekci a prostředek na úklid, ať to tu pak můžeme s mamkou (teda hlavně ona) dát do pucu. Vytáhla jsem ho ven, ať si se mnou udělá moje zdravotní kolečko. Pak teda odjel a já jsem zůstala samotinká. Koukala jsem na telku nebo si četla. Ale pak přišla noc. Když jsem se chystala spát, najednou mi byt přišel strašně smutný a prázdný. Žádné ťapkání tlapek po podlaze, žádné zvuky z obýváku (Maty většinou ponocuje a do ložnice za mnou chodí pozdě).

Zato ráno bylo veselé. Vzbudila jsem se v sedm, ale to jsem si řekla, že je ještě brzo, Zašla jsem si na záchod a ještě jsem se natáhla. No a najednou mě budí šramocení klíčů. Přišla mamka. Bude tu teď skoro pořád, ať mám společnost. No a asi za minutu se k nám dobýval další návštěvník. Tentokrát taťka. Tentokrát mi přivezl vytištěný papír, co jsem potřebovala vyplnit a poslat. S ještě zalepenýma očima jsem je přivítala a daly jsme si kafe. Teda taťka čaj no. Taťka mě škádlil, jestli Migoška nenecháme u babičky v Mistrovicích, že tam má víc prostoru a měl by se tam dobře. Má ho sice rád, ale pořád na něj nasazuje, že bychom měli mít menšího. Na to jsem mu řekla, že sotva přijde, už mě sere :-D. Celé dopoledne mi nebylo dobře. Měla jsem tlakové bolesti v oblasti močáku a konečníku a lítala jsem na malou nebo na velkou. Jako už jsem si myslela, že si tam asi ustelu nebo co. No pak se mi trochu ulevilo a bylo to lepší. Už mě to nebavííííí. Pak se mi nechce ani cvičit. Jako by nestačily chromé nohy. Dneska jsem teda polehávala a alespoň jsem dočetla knížku - Trhlina od Jozefa Kariky. Popravdě první část knížky mě vůbec nebavila a už jsem to chtěla vzdát. Ale ještě, že jsem to neudělala, protože pak mě knížka pohltila a nemohla jsem přestat. Teď koukám na Masterchefa. Pak asi začnu nějakou novou knížku a pak spinkat. Ráno je tu zase mamka. 

6. 5. 2020

Včerejšek byl ve znamení praní a chystání věcí na Matyho odjezd. Pak teda průběžně balil a pobíhal sem tam po bytě. Snad jsme na nic nezapomněli. 

A dneska mi teda odjížděl. Ráno bylo takové chaotické a tak nás mrzelo, že jsme se ani pořádně nerozloučili. Naložilo se teda všechno do auta a jelo se (vyzvedla nás mamka). Nejdříve mě vyhodili u práce - kde jsem byla poprvé a naposled. Chodí se tam na půl osmou, ale hovory se začínají až v osm, takže jsem jsem si alespoň dala snídani. Nechápu, proč to tak teda mají, ale ok no. Pak jsem teda začala s nějakými hovory. Když pak přišel šéf, chtěla jsem se připomenout ohledně smlouvy. Dala jsem občanku a jela zpět ke stolu. Za chvíli mi nějaká baba přinesla smlouvu. Jenže to nebylo to, na čem jsme se domluvili. Já chtěla hlavní pracovní poměr a ne dohodu. Na to mi pak řekli, že ze začátku dávají jen dohody. No tak na to jim sere bílej tesák. Poděkovala jsem a jela pryč. Mamka měla odpolední, tak mě vyzvedla a hodila k ní. Daly jsme si spolu oběd a pak jela. Já jsem se pak vyvalila na gauč a kolem druhé přijel taťka na kafe. Miláček je zatím v Hrabyni spokojený. Má parádní pokoj a prý i fajn spolubydlícího. Jsem zvědavá, jak bude spokojený s procedurama.

4. 5. 2020
 

Dnešek byl plný emocí. Ráno jsem opět měla průjem. No před cestou nic moc. Taťka tu teda byl po osmé, naložily se všechny věci a jelo se. Cesta měla trvat nějaké dvě hoďky. No ani ne v polovině jsem opět potřebovala na záchod. Dojeli jsme teda na benzínku a už jsem myslela, že to bude ok. Jenže než jsem tam s chodítkem došla, stala se nehoda. Došla jsem teda na záchod, dát se dokupy. V tom spěchu jsem si na umyvadlo položila mikinu a kabelku. Jenže mi mikina sklouzla do toho umyvadla a spustilo se čidlo a celou ji zmáčelo. No prostě k posrání...haha už se stalo. Toto jsou ty chvíle, kdy nenávidím, že mi tělo nefunguje, jak má. Být zdravá normálně bych doběhla. V autě jsem naštěstí měla náhradní legíny. Dala jsem se teda nějakým způsobem dokupy a jelo se. Maty mě v autě utěšoval, že o nic nejde. Mám v něm neskutečnou oporu. V autě jsem se uklidnila. Řešil se Migo. Taťka si totiž myslí, že jsme si měli pořídit menšího a že by mě to donutilo chodit ven. To ale můžu i sama nebo s nima, když jdou. No dojeli jsme teda na místo. Dali jsme si kafe a s Matym jsme koukli na staré fotky, které Monča vyhrabala. Nějaké si Maty odvezl. Loučení s Migoškem jsme nějak neprotahovali, ať nesmutníme. Po cestě zpátky hrála v rádiu písnička, kde se zpívá JE TĚŽKÉ BRÁT VĚCI TAK, TAK JAK JSOU, JENOMŽE JINAK TO NEJDE...s taťkou jsem seděla vepředu a oba jsme si zpívali. Podívali jsme se na sebe a rozuměli si beze slov. Ta písnička seděla. Někdy mě spousta věcí sere a mojeho stavu mám plné zuby, ale mám milující rodinu, se kterou to nějak zvládnu.

2. 5. 2020

Dneska ráno jsme se vydali na nákup. Maty potřeboval nějaké věci do Hrabyně. Obchodní centrum samozřejmě zavřené, tak nám musel stačit Albert. Všechno co jsme potřebovali jsme sehnali. Chtěla jsem si ještě koupit ochranné sklíčko na mobil, ale v O2 je měli předražené. Tak jsme jim ho tam nechali. Včera jsme se ještě bavili, že se dneska musíme pomuckat pod třešní, když je ten máj. No dneska pršelo, tak jsme to úplně zasklili. Asi hold uschnu :-D. Odpoledne jsem měla nějakou divnou náladu. Asi už podvědomí, že zítra odvážíme Migoška. Když jsem jela do Hrabyně já, tak jsem to tolik neřešila. Bylo mi smutno, ale věděla jsem, že Migoš je doma a s Matym. Teď bude bez nás obou bobík. Ráno budem vyrážet kolem osmé a musíme nachystat věci, co povezeme do Mistrovic. 

1. 5. 2020

Předevčírem jsme nikam nemuseli, tak jsme měli pěkné, líné ráno. Já jsem se teda vzbudila docela brzo, ale z postele se mi nechtělo. Přitulila jsem se k Matymu a naše "mimino" nesmělo chybět :-D. Rodinné tulící ráno jak má být. Odpoledne se na chviličku stavil po práci taťka. Dovezl nám dobrotu ke kávě. No nemáme se špatně. Později odpoledne se stavil Matyho vzdálený strejda. Dovezl nám nějaké věci z bytu Matyho mamky. Jak jsem psala, předávala byt a nechtěla to převážet do Mistrovic, tak nějaké věci vzal Maty pro nás. No strejda se ani nestavil nahoru. Jenom Matymu vše předal a jel. Spěchal no. Dočetla jsem Jeho banán od Penelope Bloom. Docela fajn erotický román.

Včera jsem jela na zkušební den do práce. Ráno jsem trochu zmatkovala a nestihla jsem dát Migovi snídani. No zapomněla jsem bohužel říct Matymu, ať mu dá. Ráno ho totiž krmím vždy já, protože jsem dřív vzhůru. Zjistili jsme to až po poledni. Chudáček náš týraný :-D. Maty měl na deset videokonferenci, tak měl čas mě doprovodit na tramvaj. Domluvili jsme se, že půjde se mnou a jakoby tam nebyl. Ať si to natrénuju sama. Skoro celá cesta je do mírného kopce. Když někam jedem, tak mi Maty pomáhá a tlačí mě. Tím pádem jsem byla překvapená, jaká je to makačka :-D. Kousek před zastávkou čapnul vozík se slovy tréninku už bylo dost, abys tam nedojela úplně unavená. Další fáze byla dostat se sama do tramvaje. Opět premiéra. Zmáčkla jsem si tlačítko, ochotný řidič mi pomohl do tramvaje. Maty to sledoval z povzdálí, aby věděl, že jsem v pořádku. Pak mi napsal, že jsem podváděla :-D, měla jsem to zkoušet sama :-D. No tak to by bylo. Byla jsem bezpečně v tramvaji a jelo se. Když jsem vystupovala, to už bylo v pohodě. Sjela jsem rampu a hurá do práce. Je to kousíček od tramvaje. Další zádrhel byl u vstupu, Jsou tam těžké dveře, do kterých se musí zatlačit a před nimi mírný nájezd. No z vozíku mi to nešlo. Musela bych teda vstát, otevřít, pošoupnout vozík, zavřít a zase nasednout. Tomu jsem se vyhla, protože šel kolem takový starší pán, který přiskočil a dveře mi podržel. Tak snad si to vyzkouším příště :-D. No teď k tomu hlavnímu. Jsem teda v práci. Nechali mě chvilku čekat, potom mě posadili k počítači se sluchátky a poslouchala jsem hovory jiné operátorky. Nevypadalo to jako nic složitého. Všichni vypadali, že jsou naprosto v pohodě a z odmítavých hovorů si nic nedělali. Potom jsem se teda odhodlala, že si nějaké hovory zkusím. Žádné terno se nekonalo, ale v pohodě no. Pak jsme se teda domluvily s paní, co mě měla jakoby na starost, že v pondělí normálně příjdu a pořeší se smlouva. Upřímně job snů to není, ale nedělám si zatím hlavu. Od čeho je zkušební doba, no ne? :-D Když jsem odjížděla domů, Maty zrovna dokončoval konferenci a tím pádem mi mohl přijít naproti. Nástup do tramvaje jsem povýšila na nový level. Řidič mi sundal rampu a já si pěkně zacouvala nahoru (popředu bych to nedala). No a vida, žádná věda to nebyla. Byla jsem na sebe pyšná. Jako velká holka už zvládnu jezdit bez pomoci. Dojela jsem teda na naší zastávku a další překážka co mě čekala, byly koleje. Přední kolečka se mi tam běžně sekají a nejde mi vyjet. No ale Barunka se dneska pěkně naučila couvat, tak jsem přes ně couvala a s velkýma kolama žádný problém. Poslední překážka se nachází už skoro u domu. Za přechodem je nízký obrubník a cesta hned vede do kopečka. I toto se mi povedlo zdolat. Tak ufff, cestu do práce a z práce oficálně zvládám. Akorát budu muset posílit ruce. Tím, že mi Maty šel naproti jsme spolu zašli ještě nakoupit. Byla dobrá náladička. Já jsem byla ráda, že jsem to zvládla a Maty měl za sebou konferenci a založil si termínovaný účet. Za to jsem na něj moc pyšná, protože upřímně doteď s penězi neuměl hospodařit, ale toto beru jako velký pokrok. Jen tak dál, lásko. Odpoledne měl Maty telefon. Volali mu z Hrabyně, že v pondělí nastupuje. Bylo to jako blesk z čistého nebe a byl z toho docela přešlý. Už jsme to nečekali - i vzhledem k situaci s koronavirem. Musel to tedy hned řešit v práci. Naštěstí mu zrovna končí zkušebka a navíc má ičo, takže nakonec nejlepší načasování. Problém je s hafíkem. Já se o něj postarat sama nezvládnu a moje mamka se ho venčit bojí, takže jsem zařídila, že ho o víkendu odvezeme k Matyho mamce do Mistrovic a ta nám ho pohlídá. Bude nám smutno, ale jinak to nejde a tam se bude mít dobře. Pak jsem se ještě domluvila s mamkou, že po dobu, co Maty bude rehabilitovat, bude u nás. Na šestou jsme byli domluvení s Domčou na venčení. Ale kolem čtvrté telefonát, jestli nemůžem dřív, že holky už potřebujou. Musela jsem se smát, protože před pár dny to bylo naopak a honily jsme je dřív my. Načasování bylo perfektní, protože se zatahovalo a jakmile jsme došli domů, psala mi Domča (má to kousek dál, než my), že to stihly na minutu přesně, aby nezmokli.

Dneska Maty neměl ani konferenci ani nemusel do práce. Takže hádejte co. Správně. Další tulíci ráno. Pak jsme se pomalu vyhrabali, snídaně, kafe a pustili jsme si k tomu Absurd Planet - dobrý, vtipný seriál. každá epizoda má okolo 20 min. a je to naprostá pecka. Nasmějem se a dokonce se i něco dozvíme. Určitě vřele doporučuju. Po pár epizodách Maty šel na poštu. Měl tam dopis a já jsem tam měla kryt na mobil. Potom jsme si dali oběd a natáhli se na sedačku a pustili film - horor. Večer se na horory dívat odmítám. Mezitím volala mamča a stavila se na kafe. Když pak odcházela, šla si se mnou projít moje kolečko a moji kluci šli do lékárny. Pak nám přišli naproti a šlo se domů a mamka jela. Migo se za ní nešťastně díval, že mu odjíždí. Doma jsme dokoukali film a já jsem si potom zacvičila.

30. 4. 2020

Včera dopoledne jsem zase měla nějakou běhavku a bolelo mě břicho. Zítra budu volat a snad už mě objednají na vyšetření. Vydali jsme se na nákup. Sice se mi moc nechtělo a bála jsem se aby se nestala nějaká "nehoda", když mám ty problémy, ale když se mě miláček ptal, kde co najde a co jak vypadá a bezradně se na mě díval, nemohla jsem ho v tom nechat :-D. Vrátili jsme se akorát v čase oběda, a tak jsem se hned pustila do vaření. Zkoušela jsem nový recept na vepřové kotletky a oba jsme si moc moc pochutnali. Mám vždycky strašnou radost, když vidím ten jeho spokojený výraz, když mu ode mě chutná. Odpoledne Maty fascinovaně sledoval jeho seriál - Colony a já jsem si četla. Později jsem se vydala ven s chodítkem na svůj okruh a Maty se pustil do úklidu. Šlo se mi moc dobře, tak jsem měla radost. Minule na procházce jsem viděla rodinku v trávě. Všichni k sobě byli naklonění s mobilama v ruce. Když jsem byla blíž u nich, uvědomila jsem si, že tam mají rozkliknuté úkoly a rodiče klučinu učí matiku. Moc se mi to líbilo a přišlo mi to jako skvělý nápad. Večer, když jsem si dávala vanu, přišel mi Maty do koupelny donést mobil, že mi volá mamka. Měla jsem zrovna ponořenou hlavu pod vodou, a tak jsem mu řekla, že zavolám později. No když jsem pak vylezla, šla jsem ještě na záchod a mobil brala s sebou. Položila jsem si ho na malý odpadkový koš. No jako na potvoru mi spadl na zem. Myslela jsem, že mě jebne (pardon). Dva dny nové ochranné sklíčko a už je v háji. Klasika. Starý mobil mi mohl spadnout několikrát a nic se mu nestalo. Naštěstí už mi má přijít nový obal. Kolem desáté přijela Monča (budoucí tchyně :-) :-D ). Stavila se k nám, protože další den musela do Třince dávat dokupy starý byt na předání, tak to spojila i s naší návštěvou. Chvíli jsme ještě poseděli. Já jsem pak šla spát a Maty ještě chvíli zůstal s mamčou. Další den mě čekal pohovor, tak jsem se chtěla vyspat.

Dneska k ránu jsem se nervozitou budila. Jsem ráda, že mě na pohovor doprovázel Maty. Měli jsme časovou rezervu a adresu jsme našli hned. Jenže firma nebyla na žádném zvonku a dveře byly zavřené. Musela jsem volat Monči, která ještě byla u nás, protože jsem měla doma na papírku napsané číslo. Tak teda volám chlapovi, na který zvonek mám zazvonit a týpek mi řekl, že dveře jsou otevřené a jestli prý nestojíme blbě. Mezitím Maty zkusil dveře na druhou stranu. V tom stresu to předtím zkusil asi jen na jednu a ejhle simsalabim, najednou to šlo. Připadala jsem si jako idiot. No týpkovi jsem řekla, že asi jo a že se ještě podíváme. No pohovor nakonec ani nebyl pořádný pohovor. Byla to taková formalita. Na takové pozice asi moc zájemců není a asi by vzali každého. No nejsem z toho moc nadšená, ale jinou nabídku zatím nemám a můžu hledat dál. Ve středu jdu na zkušební den, tak uvidíme, jak se to vyvrbí. Když jsem byla hotová, volala jsem mamce a vyzvedla mě v centru. Maty na mě nečekal - musel už jet. Jel na pobočku a potom hned do Třince, aby tam mamce s tím bytem pomohl. Když jsem šla za mamkou k autu, míjela jsem zastavárnu. No nestačila jsem se divit. Před zastavárnou byla fronta desítek lidí. Že by krize ohledně korony donutila lidi k zastavování věcí? Byli tam teda hlavně spoluobčané tmavé pleti. Když jsme s mamkou dojeli domů, daly jsme si kafe a nasnídaly jsme se. Později jsme si uvařily oběd a pak jela. Chtěla jsem ji dát můj starý mobil, protože ten její nějak odchází, ale nevím jak, ale nastavilo se mi tam hlasové ovládání a nešlo mi to přepnout na klávesnici. Snaha byla, ale nakonec teda má svůj a až to Maty spraví :-D, tak jí ho dáme. Jak odjela, natáhla jsem se na sedačku a blbla s Migošem. Zavolala jsem si na kolonoskopii a konečně mě objednali. Později jsem si dala vanu a pak zavolal miláček, že jim to pěkně odsejpá a že kolem osmé bude doma.

27. 4. 2020

Dneska ráno Migoš zase vytáhl Matyho z postele. Už neměl průjem, ale včera byl docela brzo, tak ho ráno honil. Teda slyšela jsem ho já, a protože mám lehčí spaní, vzbudila jsem Matyho a šli. Dopoledne jsem si protahovala nohy a chvíli šlapala na rotopedu. Maty skoro celé dopoledne prospal, protože ponocoval. Na Netflixu ho totiž chytl seriál. Odpoledne jsem dočetla další knížku - Spolubydlící od Christiny Lauren. Potom jsem si chtěla nastavit posílání elektronických knih přímo do čtečky, protože jsem si dneska jednu koupila a chtěla jsem to vyzkoušet. No to byl zas nápad. Nervovala jsem se u toho, protože mi to nešlo. No ale po době připomínající věčnost se mi to povedlo. Heuréka! Doufám, že alespoň ta knížka bude dobrá. Narazila jsem na ni někde na netu a měla by být vtipná. Jmenuje se Jeho banán. Jak už název napovídá. bude plná vtipu a dvojsmyslů. Potom jsme s Matym vytvářeli stránku pro jeho bývalou. Je to ale Američanka, takže si nechte zajít chutě. Dělá krásné dorty a něco z toho taky budeme mít, pokud se povede. Když se večer kluci vrátili z venčení, byla jsem zrovna ve vaně. Maty celý nadšený přišel s tím, že Migošek byl strašně hodný. Na hřišti totiž potkali jednoročního vlkodava a ten si strašně chtěl hrát. Migo ho velkoryse nechal, ať ho otravuje a skáče po něm. No je výhodou mít kámoše, který v jednom roku je dvakrát větší, než vy. Kápové psího hřiště. 

25. 4. 2020

Jak jsem psala, Migoš měl včera průjem. Bohužel odpolední procházkou to nekončilo. Honil Matyho celý večer, a když s ním před půlnocí šel naposled (alespoň si to myslel) a lehl si do postele, za pár minut hafan zase začal pískat. Bylo nám ho líto. Tak se musel Maty zase obléct a jít. Naštěstí pak už to bylo v pořádku a spinkal až do rána. Ráno si z nás tak trochu dělal prdel. Ráno zase pískal, tak jsem vzbudila Matyho a když vstal, Migoš se rozmyslel, že vlastně nechce nikam. No tak jsme alespoň společně vstali. Nachystala jsem kafe a snídani a když už se Maty chtěl zakousnout, Migo zase začal. Tentokrát už fakt potřeboval, takže snídaně musela počkat. To už bylo naposled a pak už mu bylo naštěstí dobře. Maty si dopoledne vyřídil nějaké telefony a já jsem se zatím pustila do vaření. Dostal totiž nějaké kontakty od taťky na lidi, kteří by mohli mít zájem o pojištění. Odpoledne jsme potřebovali na nákup, tak jsem si říkala, že vezmu berle a Maty vozík a až nebudu moct, tak si sednu. Vzali jsme i Miga. Já jsem teda šla a kluci dělali blbiny. Maty si sedl na můj vozík a nechal se tahat. No moc jim to nešlo. Moc daleko jsem nedošla a musela jsem si sednout. Byla jsem z toho tak akorát v depresi. U obchodu mi hafana uvázal a čekali jsme. Jen jsem se modlila ať mi moc nevyvádí a neuteče. Bylo to v pohodě. Doma jsem si protáhla nohy, což docela bolelo. Maty do mě hučel, ať se jdu projít ještě s chodítkem, když s berlema to nešlo. Moc jsem se na to netvářila, tak mi na to řekl, ať si teda sednu na vozík a zůstanu na něm. To zafungovalo jako červená na býka. To jsou ty chvíle, kdy si připadám neschopná a můj stav mě totálně sere (pardon za slovník). Šla jsem teda ven a byla jsem překvapená, jak to šlo. Nejspíš to bylo tím protažením. Možná kdybych to udělala hned, ušla jsem víc i s berlema. Udělala jsem teda takový menší okruh kolem baráku a zlepšilo mi to náladu. Doma pak miláček udělal skvělé guacamole. Mňam Mňam. Omluvil se mi za to, jaký na mě byl. V tu chvíli, jak mi to řekl, mě to štvalo, ale pak jsem za to byla ráda, protože měl pravdu a díky tomu jsem se prošla. 

24. 4. 2020

Včera dopoledne mě mamka vyzvedla a jely jsme na velký nákup. Měla volno, tak mi dělala šoférku. Když jsem za ní jela dolů, kluci mě doprovodili a vynesli odpadky. No když Migo viděl mamku, mohl se zbláznit a byl nešťastný, že zase hned odjíždí. Maty s náma nejel, protože ještě musel na pobočku. Jely jsme nakoupit do Globusu. Nebylo tam moc lidí a nakupovalo se dobře. Samozřejmě v košíku skončily i věci, které nebyly v plánu. Pak jsme rychle udělaly oběd. Maty se akorát vrátil z kanceláře. Naobjednávala jsem nám nějakou drogerku přes net a včera dorazila. Hurá. Mám nové krémíčky. Mamka si podepsala smlouvy, co s Matym vytvořili a fičela domů.

Dneska jsem vstala docela brzo na to, že jsme včera ponocovali. Chvíli po tom zvonila pošťačka, takže měl budíček i Maty. Dali jsme si spolu alespoň snídani a kafe. Později jsem si zašlapala na rotopedu. Před obědem jsme šli provětrat Migoše na hřiště. Opět jsme tam byli sami. Bobek spadl z jedné překážky, ale nic se mu nestalo. Po obědě mi přišel nový mobil, tak jsem si hrála s nastavením. Miláčka honila mlsná, takže jsem z mrazáku vytáhla borůvkové knedlíky a pochutnal si. Byl pak unavený, ale to měl smůlu, protože jsme byli domluvení s Domčou, že půjdeme venčit. Měli jsme jít o půl sedmé, ale Migoš potřeboval dřív, tak jsme šli už před šestou. Chudák měl průjem. Včera totiž dostal hovězí ucho a evidentně mu moc nesedlo. Marvel ze začátku dělala netykavku, jakoby ho viděla poprvé. Ale za chvíli to bylo ok a pěkně jsme se prošli. Bailey byla odvážnější. Vůbec se nebála vozíčku. Dokonce na mě skočila, když jsem si ji chtěla pohladit. Už jsem poučená a na ven s hafanama si neberu pěkné věci. Předevčírem jsem si na hřiště vzala oblíbenou čerstvě vypranou bundu a když tam po mě nějaký hafan skákal, mohla znovu do pračky.

23. 4. 2020


Dneska jsme měli nepříjemný budíček. Vzbudil nás pronikavý zvuk zvonku. Matymu přišel dopis. Nicméně vstali jsme s dobrou náladičkou a dali si pěkně kafíčko. A objednala jsem si ten mobil. Byla na něj 1500 sleva, takže nadmíru spokojená. Maty dopoledne řešil smlouvy a mi se ozvali ohledně práce a v pondělí mám pohovor. Na to, že jsme nezvedli zadek z gauče docela úspěšné dopoledne. Před obědem jsme ještě skočili s Migošem na hřiště. Měl tam další dva parťáky a krásně si hráli. Chvilkama sabotoval jejich snažení, když se jim vrhal po klacíku, který jim jejich páníčci házeli. Maty udělal nějaké fotky novým mobilem, ať ho odzkouší. Odpoledne jsem si urovnala věci ve skříni a jinak už nic moc. Četla jsem si a hrála si s tvořením fotoknihy.

21. 4. 2020

Dneska jel Maty se šéfem až do Třince. Jeli tam za strejdou od Matyho uzavřít nějaké smlouvy. Tak jsem zůstala sama s Migošem, horou špinavého nádobí a špinavého prádla. Chvíli jsem si četla, ale dopoledne se mi pořád nějak zavíraly oči. Odpoledne miláčkovi přišel nový mobil, takže když přijel, měl o zábavu postaráno. Nohy dneska nějak stávkovaly, ale všude bylo plno chlupů z chlupáče. Tak mi to nedalo, sedla jsem na vozík a smeták jsem tlačila před sebou. No dívka na koštěti hadra. Mohla jsem sice pustit naši robotku Tes, ale to bych ji musela nejdřív očistit a to se mi nechtělo. Večer se na chviličku stavili taťka s Lukim a přivezli nám nové žárovky do lustru. Nezdrželi se dlouho, protože vyzvedávali Kevina - Luki má psa ve střídavé péči s bývalým. Kouknu se na net a taky už si konečně objednám nový mobil. Od té doby, co mi odešel můj, mám provizorní, a když mi teď vraceli daně, udělám si radost. Možná nakonec stejný, jako má Maty a budeme mít dvojčátka.

20. 4. 2020 

Pátek

Ráno jsem vstala před osmou. Nasnídala jsem se a potom jsem zkoukla film, u kterého jsem včera usnula. Napsala jsem něco na blog a pak už vstal miláček. Odpoledne bylo takové lenivé. Ale trochu jsem si zacvičila a miláček mi protáhl nohy. (Když jsem toto psala, tak mi počítač chtěl slovo protáhnout opravit na roztáhnout. Ale opravdu šlo jen o rehabilitaci.) Zapomněla jsem se zmínit o pillow výzvě. Včera v tv jsme viděli, že koluje výzva, kdy se člověk "obleče" jen do polštáře, dá si nějaký pásek, ať to drží, no a pak se vyfotí nebo natočí. Samozřejmě Maty hned letěl pro polštáře a museli jsme to zkusit.

Sobota

Ráno k nám přijela mamka s Evčou. Evča je naše známá, která nás přijela ostříhat a mě teda i nabarvit. Dali jsme si kafe, upravili vlasy, no a potom jsme Evu hodili domů a my s mamkou jsme jeli k taťkovi na barák. Byl to moc krásný den. Grilovalo se - odpoledne se totiž stavila ještě rodinka. Migošek byl moc hodný, ale bohužel volně si běhat nemohl, protože miluje sousedovic pejska a minule si k sobě nějak našli cestičku. Bránili jsme romantickému shledání jako v Romeovi a Julii. Když pak odjeli, my s miláčkem jsme si vlezli do vířivky, kterou si taťka s Lukim nedávno pořídili. Parádní relax. Zrovna nás i bolela krční páteř, takže se to hodilo. Kluci mi pomohli, takže i jako kryplík jsem se fajně vyrochňala.

Neděle

To už tak krásné počasí nebylo. Po skvělé snídani Maty s našima probíral pojištění a já jsem si udělala pohodlí s knížkou. Zase mě nějak zlobilo břicho, tak jsem lítala na záchod. Mamka klukům a mi udělala pedikúru (kdysi se tím živila). Matymu ne, ten je srab :-D. Trošičku se vyčasilo, takže odpolední kávu jsme si dali pěkně na terase. A bylo načase jet pomalu domů. Když jsme přijeli, dala jsem si vanu a pak dočetla knížku - Přiveď mě zpátky, B. A. Paris. Dobrá knížka s překvapivým koncem. Migošek odpadl chudák. Byl po celém víkendu unavený. Chvíli chytil druhý dech a otravoval a chtěl drbat a hrát si, ale pak už z něho byla mrtvolka. Stejně je to ten nejlepší hafan.

19. 4. 2020

Včera dopoledne jsem si poctivě zacvičila. Dala jsem si rotoped i posilování s gumama. Vařit jsem nemusela - měli jsme špecle z předešlého dne. Po obědě jsme se vydali ven. Já jsem šla do obchodu a kluci se šli vyvenčit. Šla jsem s chodítkem a když jsem vcházela do obchodu, nějaká paní mi šla otevřít dveře, i když do obchodu vůbec nešla. A při odchodu mi zase dveře spěchala otevřít prodavačka. A aby laskavosti nebylo málo, u našeho vchodu mi dveře podržel malý klučina - ten měl dva roztomilé hafany. Jeden pidi a jeden velký. Byla to vtipná dvojka. Ale co mě dostalo nejvíc bylo, že klučina na mě čekal s výtahem. Máme v baráku sice dva a ten druhý byl v taky v přízemí, ale abych to měla jednodušší, tak na mě čekal, než se došourám. To mi přišlo strašně milé. Matymu celý den nějak nebylo dobře a já jsem mezitím dočetla knížku - To prší moře od Radky Třeštíkové.

Dneska jel miláček na pobočku a já jsem dopoledne trochu poklidila. Nejhorší bylo zametání - berle v jedné ruce a smeták v druhé. Pak jsem se pustila do vaření. Maty se po cestě ještě stavil do obchodu a do lékárny - vyzvednout obojek pro Migoška. Domů se vrátil akorát na oběd. Musím se pochlubit - zmínka o blogu je na další stránce - tentokrát www.helpnet.cz. Později odpoledne jsem si zašlapala na rotopedu a pak jsme společnými silami vyčesávali hafana. No byla z něho slušná hromádka. Chvíli to vypadalo, jako by na nás zaútočila menší armáda křečků.

16. 4. 2020

Dneska ráno jsem jela za doktorkou na odběry a pro žádanku na kolonoskopii. Mám poslední dobou problémy, tak se mi hold někdo bude muset šťourat v trubkách. U doktorky jsme byli jediní (Maty mě doprovázel a pomáhal mi). Objednává se na určitou hodinu a kdo nemusí, nechodí. Od doktorky jsme šli k mamce - pozvala nás na návštěvu a uvařila nám oběd. Nemohli jsme se ale zdržet moc dlouho, protože hafan musel ven. Chtěla jsem se hned objednat na tu kolonoskopii, ale kvůli krizovému stavu objednávají až od května. Tak si budu muset počkat no. Ono to je sice za chvíli, ale čím dřív to budu mít za sebou, tím líp. Mamku zítra čekají kontrolní stěry kvůli koroně. Je zdravá, ale hold musí jít, aby jí mohli ukončit karanténu, kterou stejně měla zbytečně. Odpoledne šel miláček ještě na poštu, ale když viděl dav, jaký venku čeká, vzdal to a šel zpátky domů. Zacvičila jsem si, blbli jsme se psem a kluci si pak dali šlofíka a já vanu. 

14. 4. 2020

Dnešní noc teda stála za to. Nepředstavujte si ale žádné milostné hrátky. Byla bouřka. Sice nic šíleného, vlastně se hlavně blýskalo, ale ten náš malý čtyřnohý posera se mohl zbláznit. V tu chvíli jsme ho měli v posteli. Byl neklidný, bál se a už nevěděl, kam se vrtnout. Miluju ho, ale když vám v noci takové nemotorné tele šlape po hlavě, no nic moc. Dostal prášek na uklidnění, tak když se uklidnil, už to bylo fajn. Ráno bylo počasí takové všelijaké. Chvilku vykouklo sluníčko, chvíli zas mraky. Rozhodli jsme se, že rychle zajdeme s Migošem na hřiště, než začne pršet. Vzala jsem ale vozík, ať nám to tak netrvá. Kluci se parádně vyblbli. Stihli jsme to akorát. Pár minut potom, co jsme přišli, začalo pršet. Po obědě jsme se váleli u pohádek. Letošní Velikonoce jsme vůbec neřešili. Ani žádnou výzdobu nemáme. Proto mě miláček překvapil, když odpoledne vtrhl do obýváku v plyšovém převleku lemura a dal mi na prdel tubusem od mapy světa, co se nám válel v pracovně. Žádnou pomlázku totiž neměl. Začala jsem se řehtat a pak nastavila zadek. Tak doufám, že když tradiční pomlázky s tím zdravím moc nepomáhají, tak jsem prostě celý život čekala až dostanu na prdel od lemura nějakou papírovou trubkou a ještě tento rok poběžím můj první maraton. :D

13. 4. 2020

Včera ráno jsem si pěkně zacvičila, než miláček vstal. Šlapala jsem na rotopedu, potom jsem si dala SM systém a pak s gumama ještě posilovala nohy. Pak jsem na chvíli sedla k omalovánkám a pomalu byl čas dělat oběd. Dělala jsem výpečky se špenátem a bramborovým knedlíkem - ehm ne, nebyl domácí, byl z prášku, ale i tak byl výborný. V Prostřenu by mi teda dali. Chystali jsme se za mojí mamkou, tak jsem ji taky trochu nabalila. Vlastně jsem jela někam po městě poprvé po víc než pěti týdnech. Bylo to takové smutné. Všude málo lidí, i tramvaje byly poloprázdné. U mamky to bylo moc fajn. Upekla nám buchtu a pak jsme pokecali a hráli kostky. Byla ráda, že alespoň na chvíli není sama. To, že je málo lidí v ulicích láká zvířátka producírovat se po městě. Když jsme jeli k mamce, tak jsme viděli velkého zajíce přímo uprostřed kruháku, a když jsme jeli zpátky, tak zase kousek u cesty.

Dneska dopoledne jsem necvičila, ale pustila se do nákupů. Nejdříve bylo třeba objednat žrádlo pro hafana a potom jsem ještě naobjednávala nějakou drogerku. Vařit nebylo třeba, zbylo dost ze včerejška. Po obědě jsme si na chvíli odpočinuli a vydali jsme se s Migošem na hřiště. Dneska jsem se hecla a vzala jsem si chodítko a ne vozík. Trvalo mi to dlouho, než jsem se tam doštrachala, ale nebyly třeba nějaké pauzy. Dala jsem to na jeden zátah, tak jsem byla spokojená. Akorát kluky jsem trochu brzdila no. Ale smůla no. Na hřišti se dneska sešlo více pejsků, ale pěkně si hráli a neměli mezi sebou problém. Samí hafani a jedna fenka. Ta sice byla uštěkaná hysterka, ale jinak ok. Byl tam jeden roztomilý pitbull a jak tam tak rozdováděný běhal, převrhl mi chodítko a vysypal Migoškovi všechny piškoty. Cestu zpátky jsem taky zvládla, ale docela mě ta procházka unavila. Dali jsme kafe, pustili film a pak jsme zavolali mamce od Matyho. Mimo jiné jsme se s Mončou bavili o klíšťatech - jedno se do ní dneska zakouslo. (Vzpomněla jsem si na jednu historku - když jsem byla malá, šly jsme s mamkou a její kamarádkou na koupák a ta její kamarádka taky chytla klíště. Tak šla za plavčicí, ať jí ho vytáhne. No a když se plavčice vrátila s pinzetou a ptala se, kde to klíště teda má, odpověděla jí kamarádka celá rudá, že asi uteklo. Ono to bylo asi jen nějaké smítko a než přišla, tak prostě zmizelo.) Později jsme ještě šli ven. Napsala mi totiž Domča, že vezme Marvel a jestli nedáme scuka, tak jsme se šli projít kolem baráku. Její manžílek jel totiž s druhou polovinou smečky - s Bailey na výlet. Tak jsme se teda ještě na chvíli prošli a po cestě si nakoupili. To už jsem brala vozík, takže jsme s Domčou a hafanama počkali venku a Maty skočil do obchodu. Večer jsme společnými silami vyčesávali Hafana. Šílené, kolik chlupů z něho během jednoho česání dostaneme. Naštěstí se kamarádí s vysavačem, takže konečnou úpravu převzal vysavač.

12. 4. 2020

Dneska jsem vstala docela brzo - miláček měl překvapivě ještě hlubokou noc. Udělala jsem si snídani a kafe a na chvíli zasedla k antistresovým omalovánkám - tip na nudu doma. Přes Wish jsem si objednala sadu fixů, tak bylo třeba je vyzkoušet. Potom jsem se pustila k prozkoumávání netu a nabídek práce a poslala dva životopisy. Než se miláček probudil, stihla jsem se ještě vrhnout na úklid konferenčního stolu v obýváku. Nakupilo se nám tam spousta zbytečností a brodelu, takže se nestačil divit, když přicházel. Později jsem ho vyhnala do obchodu, protože jsme čekali návštěvu. Dneska jsem po pěti týdnech poprvé vařila. Úplně jsem si odvykla. Miláček se pak pustil do údržby kytiček. Všechny zalil a sem tam přistřihl. Když je ta karanténa, tak se asi vrhneme i na přesazování. Odpoledne se teda na chvíli zastavili taťka s Lukim a Kevinkem. Než přijeli zašli jsme ještě s Migoškem na hřiště. Byl krásný den. Zapomněli jsme sáčky na hovňousky, ale naštěstí jsme měli obal od piškotů, které Migo zrovna dojedl. Perfektní konec příspěvku - HOVNO! :-D Tak zas příště.

10. 4. 2020

Takže pobyt v Hrabyni mi skončil a díky karanténě a situaci, jaká teď je, moc nových zážitků a tipů nebude. Ale doufejme, že se vše brzy vrátí do normálních kolejí. Koronavirus se svými nenechavými pařáty dotýká nás všech ať už v menší nebo větší míře. Co se mého nejbližšího okolí týče, tak zdravotně jsou všichni naštěstí v pořádku. Potýkají se jen s relativně malými nepříjemnostmi oproti tomu, co zažívají jiní. Nařízenou karanténu má jedině mamka. Ta se vrátila z Chorvatska, tak nesmí vystrčit paty. Taťka chudák neví, co dřív, protože dělá ředitele v Lidlu a jako všechny obchody teď zažívají blázinec. Do toho nakupuje mamce, která je odříznutá a dnes přivezl nákup i nám. Chtěla jsem si objednat potraviny online přes Tesco, ale všechny termíny jsou na několik dní dopředu beznadějně zaplněné. Za pár dní jsme měli jet na svatbu Matyho sestřenice. No bohužel musela ji zrušit. My jsme touhle dobou měli mít za sebou už několik divadelních představení - na Vánoce jsme dostali předplatné do divadla Jiřího Myrona a Antonína Dvořáka, ale kultura se nekonala. Ale tato těžká situace má i své světlé stránky. Lidi na úřadech, sestřička v ordinaci praktické doktorky a spousta dalších mi najednou přijdou příjemnější a uvolněnější. Najednou když nejsou takové nápory lidí a většinou chodí jen když opravdu musí si někde alespoň trošičku oddychnou. Taky se mi líbí, jak se ve spoustě případech projevila lidská solidarita a lidi se semkli. Matymu se třeba stalo, že k němu na ulici přišel nějaký chlápek a zdravil ho a chtěl se s ním dát do řeči - v roušce si ho s někým spletl. Tak se chvíli zakecali a málem měl nového kámoše. Já osobně jsem šťastná, že jsem zase doma. V Hrabyni se nám sice na pokoji pokazila sprcha, ale doma mě čekala milionkrát lepší - postaral se o ni náš Migošek. Krásné přivítání. Celý den se pak držel u mě, jakoby se bál, že mu zase hned uteču. Miláček byl unavený, protože kvůli mě do noci uklízel. Buď mě tak miluje nebo nechtěl, ať vidím, v jakém bordelu tu pět týdnů žil. Za A je samozřejmě správně. 

9. 4. 2020