Jeden den si tak jedu v tramvaji a z okýnka vidím malou holčičku, jak venčí pejska skoro většího, než byla ona. Teda spíš pes venčil jí, podle toho, jak za ním cupitala. A kousek za nimi dobíhal tatínek s kočárkem. Takový pěkný rodinný moment. Jojo to mi připomělo, jak jsme zkoušeli venčit Miga s vozíkem. Maty mě pustil, Migo zabral...
Jedu si takhle domů z práce. Trasa, kudy jezdím na tramvaj není moc frekventovaná a moc lidí tam nepotkám. Proto mě překvapilo, když jsem jela a z okna jednoho starého baráku padaly cihly a suť. A naprostý nezájem, že by tam někdo mohl jít. No tak jsem na ně zařvala, abych na sebe upozornila a nehodili mi něco na hlavu....
Před pár dny jsem koupila pomelo. Doma Maty vybaluje tašku a pomelo spadlo na zem. No a ten náš poděs ho čapnul a měl ho za svoji hračku. Maty aby nevyužil příležitos k blbnutí si ještě přisadil a kopal si sním. Po chvilce jsem ubohé pomelo zachránila z jejich spárů. Kurňa, že jsem jim ho nenechala...nebylo nic moc. Za kvalitu...
Dopoledne nebylo nijak zvláštní. V práci lehký stres, protože kolegyně, co dělají stejnou práci tam nejsou a nemám od koho odkoukávat. Ale to se snad utřepe no. Dneska jsem měla svůj první online meeting. Byla to sranda. Myslela jsem, že bude normálně porada v kanceláři, ale šéfové tam nebyli, tak to bylo online. Musela jsem narychlo shánět...