"Jednou je hůř, jednou je líp. Život tě nejednou povznes i skříp..." Asi tak no. Počáteční optimismus průběhu zdejšího pobytu mě v posledních dnech opustil. Od neděle se mě držela nějaká depka a dosavadní snažení mi přišlo nějak na nic. Tělo jsem měla celé ztuhlé a chůze vůbec nešla, jak bych si přála. Jako je mi jasné, že ani zdraví...
Rebelka. Jeden den jsem ráno musela na záchod zrovna, když chodila vizita. Stejně je to jen šaškárna a doktorům je si myslím jedno, že jsem chyběla. Později, když nám sestřičky nosily léky, tak mi říkaly, že mě vrchní při vizitě postrádala. Na to jsem jim odpověděla, že to přece musí každý doktor pochopit. Doktoři prý jo, ale...podívaly jsme...
Poslední dny se nic extra nedělo. Pořád stejný nemocniční režim. Tak jen pár střípků. Hlavně pro mojí nejvěrnější čtenářku Domču, která se dožaduje dalšího příspěvku. 😁
Pár dní jsem se teď odmlčela. Jednak se mi nějak nechtělo psát a taky nebylo moc co. Každý den je tu skoro stejný. Počkala jsem teda, až se nasbírá pár střípků