Depce neporučíš

Poslední dny u nás byly ve znamení emocionální houpačky. Je to pár dní a měla jsem nějaký splín a všechno prostě bylo špatně. Asi nějaké 3 roky, co jsem začala brát antidepresiva. Ze začátku jsem se za to styděla, ale teď už to nějak neřeším. Ono se ani není co divit. Byla jsem tenkrát sama bez přítele, žila jsem sama v bytě a všechny ty operace se na mě podepsaly a nakonec se mi chůze zhoršovala tak, že jsem přestávala zvládat práci. Bylo toho na mě moc a vědomí, že vás tělo neposlouchá mě prostě chvílema ničilo. Nedá se říct, že bych si zvykla, ale časem jsem se se svým stavem tak nějak smířila. Ale některé dny mě přepadne sebelítost nebo mě prostě všechno sere jako právě před pár dny.

Někdo "má depku" ze špatného počasí, někdo proto, že ho čeká písemka, někdo proto, že během korony přibral. Jenže záludnost deprese je v tom, že vlastně nemusí být žádný konkrétní důvod. Prostě je vám najednou mizerně. A když nevíte důvod, tak ji ani nemůžete "vypnout".

Když jsem byla v pohodě, tak to zase padlo na Matyho. Jsme to ale dvojka. Taky bere antidepresiva. Prošel si ledasčím, ale jeho příběh tady řešit nebudu. Blbé je, že já se rychle oklepu, ale jeho stavy bývají vážnější. V tu chvíli nezvládá normálně fungovat a ani já, troufám si neskromně tvrdit jeho nejmilovanější člověk mu nemůže nějak pomoct a musí se jen čekat, až se s tím popere. Není lehké ho tak pak vidět, ale nějak to spolu vždy zvládneme. Je na prd, že tentokrát ho to přepadlo den předtím, než jsme měli naplánovaný herní večer s kamarády. Z večera tedy nebylo nic. Další den k nám měla přijet Matyho mamka. Jen jsem se bála, jak návštěva dopadne. Naštěstí než dorazila, tak už se jakš takš vzchopil. No a další den jsme jeli všichni tři na rodinnou oslavu mojí mamky. Slavila padesátku. To už bylo v pořádku a den jsme si užili. Tak bylo a je opět vše zalité sluncem.

Dneska mě Domča vytáhla na procházku. Jely jsme do Vratimova a tam se s její Marvel prošly kolem řeky. První půlka cesty byla sem tam štěrk, sem tam kámen, o který se mi sekala kolečka u vozíku. Tak mi kus cesty pomáhala. Druhá půlka už byla asfaltka, tak tam jsem mohla fičet sama.

Odpoledne jsme chtěli udělat doma vánoční výzdobu, ale nějak jsme se k tomu nedostali. Takže se na to vrhneme zítra a uděláme si to tu pěkné.