Když samoléčba nestačí

Dlouho jsem nic nenapsala, tak po dlouhé době opět pár řádků.

Podělím se s Váma o zážitky posledních dní. Začnu od nedělního odpoledne. Měli jsme velké prádlo a tak všude po bytě byly věci buď na složení ze sušičky nebo už k uložení do skříně. Docela nám to šlo od ruky a večer se Maty rozhodl, že potřebuje ostříhat. Moc nadšená jsem nebyla, protože když jem minule vzala strojek do ruky, tak pyskoval, že mu rvu vlasy. Chudák no, ale všichni víme, že jsem gramlavá. No nic vrhli jsme se na to. Maty zapnul strojek a po pár vteřinách jsem slyšela první AU! Moje nervy! Ke všemu strojek odešel do věčných lovišť. Ale co teď? Neděle večer a Maty vypadal chudák jak pako s hlavou napůl ostříhanou. Ještě, že mám tak zlaté rodiče a taťka přifičel i se strojkem. Já jsem se tak elegantně zbavila úkolu a taťka se na to vrhnul. Mamka přijela s ním - že prý si to nemohla nechat ujít. Krize byla zažehnaná a Maty pěkně ostříhaný. Jen mě mrzí, že nemám zdokumentované, jak vypadal, než naši přijeli.

V pondělí jsem jela do práce a během dopoledne mě začaly trápit močové cesty a furt jsem lítala na záchod. Odpoledne se to uklidnilo, tak jsem byla ráda. Ale stejně jsem nasadila samoléčbu - urologické čaje a volně dostupné přípravky. Další den jsem se rozhodla pracovat z domu, ať jsem v klidu a nerozjede se to. Jenže ono se to rozjelo. Ještě, že jsem nikam nejela. Odpoledne jsem totiž nevěděla, jestli má cenu se z toho záchodu vůbec zvedat. A když máte problém s močákem a do toho problém dobíhat na záchod - fakt nic moc. Už jsem byla zoufalá a seděla jsem jen na vozíku, ať jsem na záchodě rychleji. 

Zachránil mě Matyho opiát - abyste pochopili, opiáty mají mimo jiné vedlejší účinky, že způsobují ztížené močení. Nejen, že zabraly na moje potíže, ale zároveň jsem byla skvěle oblbnutá a bylo mi fajn. :-D. Ale toho kraválu předtím. Věděla jsem, že mi nejspíš pomůže s močákem, ale nechtělo se mi ho brát - nevěděla jsem, jak mi po něm bude po jiných stránkách. Sem tam na bolest opiáty beru, ale slabší. Nakonec mě přesvědčil a bylo to dobře.

Další den mi bylo lépe a už jsem tolik nepotřebovala na záchod. Přijela mamka a jen to lítalo. Vyzvedla mi antibiotika, uklidila a navařila. Prostě paráda. Zbytek dne probíhal v klídečku. Večer jsme zavolali Monči do Mistrovic - pořídila si hafana jménem Hugo. Ten je taaak rozkošný. Maty má teda nového bráchu a Migo strejdu :-D. Migošek teď u babičky spadne z lopatky :-D :-D

Zato dneska. Když pominu práci, kde je to teď blázinec, tak mi přišla sms, že mám v zásilkovně balíček - masážní polštářek. Maty byl ještě připojený a pracoval a já jsem se vydala pro balík. Moc se mi sice nechtělo, ale jela jsem. Už po pár metrech jsem toho litovala. Zapomněla jsem, že mám vyfouklá kola u vozíku a tím pádem se mi jelo pěkně blbě. Nechtěla jsem se ale potupně vrátit domů, tak jsem se pochlapila a jela dál. U trafiky, kde je zásilkovna jsem nejen zjistila, že jsem po cestě ztratila tašku, kterou jsem si na balík vzala, ale že se k trafice ani do ní nedostanu - ne s vozíkem. Musela jsem teda poprosit paní, ať mi tam zajde. Jenže jsem neměla tu tašku. Balík ale nebyl velký, tak jsem ho v pořádku dovezla jen na klíně. Po cestě zpět jsem už tašku samozřejmě nenašla.

Kousek od baráku jsem potkala kolegyni z práce, která bydlí pár baráků od nás a zrovna se vracela domů. Chvilku jsme pokecaly a já jsem byla jen ráda, že jsem pracovala z domu.

Těsně před vchodem se najednou zase ozval močák - normálně by to bylo asi v pohodě, ale tím, že mám zánět - no...no prostě nehoda. Měla jsem na sebe vzek, že jsem se vůbec někam vydala. Doma v klidu už mi bylo dobře, tak jsem to neměla pokoušet. Jojo i takové chvilky Vám připraví život s handicapem.

Dobrá zpráva je, že masážní polštářek funguje a je super- konec dobrý, všechno dobré.