Krádež pomela

26.10.2020

Před pár dny jsem koupila pomelo. Doma Maty vybaluje tašku a pomelo spadlo na zem. No a ten náš poděs ho čapnul a měl ho za svoji hračku. Maty aby nevyužil příležitos k blbnutí si ještě přisadil a kopal si sním. Po chvilce jsem ubohé pomelo zachránila z jejich spárů. Kurňa, že jsem jim ho nenechala...nebylo nic moc. Za kvalitu fotky se omlouvám. Foceno v záchvatu smíchu.

No. Než nám opět zavřeli obchody, stihli jsme poslední den nakoupit. Jak jsem psala, potřebovala jsem novou výbavu na zimu, jelikož ze svých zimních bund jsem "vyrostla". No mohla jsem tušit, že když jdu s Matym, bude to na dlooouho. No nakoupili jsme toho dost a oba jsme byli unavení, ale spokojení.

Předtím, než jsme vyrazili do obchoďáku, nechala jsem si v centru opravit mobil. Nešlo to na počkání. Mám náhradní od taťky, ale není to vončo. Je ale sranda, jak je bez mobilu člověk jako bez ruky. Já třeba neudělám ani žádnou platbu, protože je vše nastaveno přes mobil. No už aby to bylo hotové.

Když jsem Matyho čekala v centru, oblíbil si mě tam jeden malý hafan. Cupital k vozíku a chtěl se se nechat pohladit. Šli s paničkou do trafiky. Když se pak kolem mě zase vraceli, opět hafan paničku tahal ke mě. Paní už se smála, ale spěchali, takže jsem alespoň Migošovi nemohla být nevěrná.

Asi každý má své slabé chvilky. Mě takhle přepadla pár dní zpátky, kdy jsem jela z práce domů. Zrovna jsem chytla nějakou protivnou řidičku. Nemohla jsem vyjet rampu, tak jsem jí poprosila, jestli mě popostrčí, protože kolem zrovna nikdo nebyl. Vím, že nesmí pomáhat, protože by jim nic neplatili, kdyby se jim něco stalo. Já jsem po ní ale nechtěla, ať se se mnou tahá. Jen jsem potřebovala trochu pomoct. Měla kecy, že mám mít doprovod atd...Dva cikáni, co seděli opodál jen nevěřícně kroutili hlavami. V tu chvíli mi to přišlo nějak líto a najednou jsem si připadala neschopná a sralo mě, že jsem "krypl". Když jsem pak vystupovala, tak se mi omlouvala snažila se mi to vysvětlit. To už jsem ale měla po náladě. Snažila jsem se v tom nerochňat a zlepšit si náladu.

Když jsem se tak jeden den v práci nudila, přihlásila jsem se na facebook a instagram a pustila se do propagace firmy a sdílela a lajkovala naše stránky, jako hujerka. Ono totiž chvíli předtím přišel mail, kde nás o to prosili. Zanedlouho tam už budou i naše nové vitamínové balíčky.

Konečně můžeme na psí hřiště, takže jsme jeden den, když bylo krásně, vyrazili. Jelikož několik dní předtím pršelo, nebylo na hřišti úplně sucho. No ne že si Migoš našel blátivé kaluže, kde se proháněl. Byl sice jako prase a bláto měl i v tlamě. Hlavně, že byl spokojený. Když jsme tam přicházeli, byla tam paní s malou fenečkou. Migo byl hodný a chtěl se jen seznámit, ale malé hysterce se nelíbil. Paní teda vyklidila pole a měli jsme hřiště pro sebe.

Když jsme u pejsků...Jedu si takhle z práce na tramvaj a kousek za mnou šel chlápek s krásnou dogou. Měl ji na volno a když se šinula ke mně, chtěla jsem si jí pohladit. No bohužel zrovna když mě míjela, rozhodla se odbýt si potřebu a začala kadit. Takže ze seznámení nebylo nic a jela jsem dál.

Chudák maminka je poslední dny lazar. Má nějak skříplý nerv a nemůže ani pořádně chodit bobek. Prášky a obstřiky zatím nepomáhají. Neumí si po internetu objednat nákup. Tak jsem sedla k noťasu a chtěla jsem jí založit účet a udělat to za ní. No neměla myšlenky a nebylo jí dobře, takže jsem nepochodila no. Smůla. Snaha byla. Tak se tam za ní stavíme s Matym nebo kluci.