OK/KO

Jak jsem psala, dostala jsem na narozky mimo jiné knížky. Dvě z nich se odehrávají v oblasti Dánska a Grónska. No nechtěla bych být dítě v tamních končinách, když si vzpomenu, jak jsme museli číst nahlas nebo lituju místní moderátory, protože některá ta slova jsou tam srandovní. Tak například jména - Tupaarnaq, Nukannguarq nebo města - Ukkisissat Ittoqqortoomiit. Včera ráno při cvičení mi Gabka projížděla krk, a když masírovala a měla v ruce kožní řasu, všimla si, že mi tam čouhá nějaký zapomenutý steh. Ale fakt šel vidět jen když zajela hlouběji. Strašně se tomu smála. :-D Na odělení jsme to řekli bratrovi a koukl na to. Steh ale nešel vytáhnout, tak došel k závěru, že to nejspíš bude nějaký z vnitřních stehů, a že se s tím tělo vypořádá, ale že to řekneme další den u vizity. Kromě běžné rehabky jsem si byla odpoledne chvilku chodit po chodbě. Sluchátka do uší a šlo se. Spočla jsem a už si pro mě šla Peťa a brala mě do bradel. Tam jsme cvičily dřepy a různé úkroky. Na nohy to bylo už nějak moc a celé se klepaly. Byla jsem ráda, že jsem došla na pokoj. Odpoledne se za mnou na chvíli stavil taťka. Návštěvy by tu sice neměly, ale jak jsem si všimla, nějak se to neřeší a dole se stýkají. Sedli jsme si ven na lavičku daleko od sebe. Taťka nám koupil frappé a nanuk. Přivezl mi z domu rybí olej a vlákninu, ať zase po operaci najedu. Olej má být po otevření v ledničce, tak jsem ho pak odvezla na sesternu. Nikdo se nepozastavoval nad tím, kde jsem ho vzala. Hlavně nenápadně no. Dozvěděla jsem se, že taťkův Luki se přihlásil do Prostřena. Doufám, že ho vyberou. Budeme mít v rodině celebritu. :-D Když jsem pak šla do sprchy, nohy se mi tak klepaly, že bych mohla na sraz parkinsoniků. Noc nebyla o nic lepší. Jakmile jsme zhasly a chystaly se spát a nohy už byly úplně v klidu, začaly mě ne vyloženě bolet, ale cukaly mi a byly takové neklidné a slabé a byly to strašně nepříjemné pocity. Nevěděla jsem, jak si mám lehnout. Ráno u vizity jsem teda řekla o stehu. Doktor na to jen kouknul, ani ho nezkoušel nahmatat. Že prý to budou hlídat. Jestli jsem si včera myslela, že nohy byly unavené, to jsem ještě nečekala, co mě bude čekat dneska. Ráno mě Gabka opět vtlačila na lokomat. Minule to bylo po dlouhé době, tak to bylo zahřívací kolo a celou dobu za mě šel robot. No a dneska už robotovi ubírala a musela jsem zapojovat víc svojí sílu. Byla to makačka a tentokrát jsem se i trochu zapotila. Měla jsem chvilku na regeneraci a už tu zas byla Gabka, že mě ještě protáhne alespoň na lůžku. Říkala jsem si jooo super protáhnem nohy, to mi dělá dobře. No tak je protáhla a potom přišel teror. Řekla mi, ať se otočím na břicho a projížděla mi zezadu svaly na stehnech a kolem kolen tzv. hamstringy. Mám to tam tak zatuhlé, že jsem řvala do polštáře bolestí, jak se ty svaly "odlepovaly" od sebe a uvolňovaly se. Gabka se mi smála a užívala si to :-D Příště už prý ne na pokoji, ať neděsím pacienty. A to ještě nebyl konec mučení. Pak se přesunula na záda. Dělala techniku tzv. kublerovy řasy. Jela od beder ke krku, kdy vzala kožní řasu a jela do hloubky a posouvala se dopředu, takže řvaní do polštáře part two. Gabča mě ale zná a ví, co si u mě může dovolit. Sice bolest, ale ta se vydrží a pak přijde úleva. Vždycky jí i říkám, že jsem ráda, že to není jen nějaké hlazení, ale fakt to má smysl. A i při mučení se zasmějem. I když jsem se při téhle proceduře nezapojovala nějak aktivně, byla jsem potom tak hotová, jako by mě přejel parní válec. Musela jsem po tom na záchod. Byla jsem ale tak vláčná a K.O., že se mojemu stylu chůze Gabla smála. Není divu, že se mi blbě chodí, když je vše v takovém stavu. Divila se, že mi to nikdo takhle do hloubky neuvolňoval. A pořád nekončíme. Bylo ještě kolo do postele a chůze s Peťou. Jsem zvědavá na dnešní noc. Byla jsem totálně mrtvá, ale měla jsem chuť na kafe. Tak jsme s Dášou sjely dolů na frappe. A dala jsem si chlebíček a Dáša zmrzku. Dneska si to rozhodně zasloužím.