Rodinka na tripu

Člověk by neřekl, kolik toho budem na čtyři dny tahat. Jenom moje krypl výbava- vozík a chodítko zabere dost místa.  Pak sbalit naše věci, Migovu výbavu, peřiny a málem abychom objednávali stěhováky...to přeháním, ale do mamčiného malého Peugeota bychom se nevešli.
Miga jsme oblíkli do trička, aby tolik nelínal - taťka ten nápad hodně ocenil. Vše se teda naložilo a jelo se. Asi po hodině a půl jsme stavěli na čurpauzu a protože jsme měli brzo oběd, nějak nám vyhládlo. A jako správní Češi na výletě jsme vybalili řízky - nee to si dělám srandu. Řízky sice byly, ale v upgradeové formě sendviče z benzinky.
Než dorazíme do cíle, vrátím se ještě ke včerejšku, ať mi ta cesta lépe utíkala.
Hned ráno mě pobavil mail od jednoho fotografa. Prý si mě googlil a četl můj článek, kde jsem si stěžovala na ceny a že prý se můžeme domluvit, aby cena nebyla dvakrát vyšší, než šaty 😁. Tak uvidíme. No jo celebrita hadra 😁😁
Odpolední cesta domů se proměnila v bitku o tramvaj. Když jsem nastupovala, tak v tramvaji už byly dva kočárky a nastupovaly dva voziky - já a jeden pán na električáku. Věděla jsem, že by měl řidič vzít jen jednoho a protože pán tam byl dříve, myslela jsem, že pojedu další. Řidič byl ale moc milý a vešli jsme se. Postupně kočárky vystoupily a na jedné zastávce chtěla nastoupit paní na električáku. Bohužel tři bychom se nevešli. A tak chuděrka jen nešťastně marně bušila na dveře. Bylo mi jí moc líto, ale...c'est la vie. Naštěstí za pár minut jí jela další.