Run Forest, run!

Odloučení. Před pár dny mi odstěhovali Dášu na jiný pokoj. Ke mně potřebovali dát těžší případ. Takže tady mám mladou holčinu, která je po autonehodě (neřídila) a zatím teda nohama moc nehýbe, ale míchu přerušenou nemá, takže časem se snad zase naučí chodit. No ale když zrovna mi, ani Dáši nikdo nepřijde, dáváme sraz dole. Dáme kafíčko a probereme novinky z pokojů. Ta tam má dokonce dvě ženské. No když mi vyprávěla, že když jedna měla nehodu a posra*é kalhotky jí ošetřovatelka dala do sáčku a do skříňky, tak mě to odrovnalo. Podotýkám, že skříňky má u hlavy Dáša. A paní zatím nechodí, takže si je jen tak nepřepere. No jako mohla je ta ošetřovatelka buď vyhodit nebo přeprat.

Ortézy. Na pravé noze, kterou moc necítím, mám nějaké špatné vazy. Takže abych si ji neodrovnala, budou mi dělat ortézu. A abych pak nezatěžovala víc tu druhou, budu mít ortézy na obě nohy. Už se vidím ty jo...run Forest, run! Ale když to pomůže...

Noha. Předevčírem jsme si s Gabkou na tělocvičně všimly, že mám nějakou nateklejší nohu. Večer ve sprše jsem pak viděla, že už je i dost červená. Ráno u vizity jsem pak zatím nic neříkala. Čekala jsem, co Gabka na to. No vůbec se jí to nelíbilo a říkala, že tohle se cvičením nespraví. Hned se to teda řešilo s doktorkou. Prý hlavně, že se na ně u vizity směju a nic neřeknu. Jela jsem hned na sono. Báli se, že to může být trombóza. Naštěstí "jenom" krvácím do stehna. Netuším ale z čeho. Prý se to tak někdy může stát. Takže moje už tak ne zrovna štíhlá nožka je o několik centimetrů větší. Za pár dní snad zas bude zase v normě.

Rouška. Jako správná češka mám radost z nějakého výhodného nákupu. Nejsem sice ještě ve fázi, že bych provozovala nejoblíbenější koníček důchodců a to pomalu celodenní výlet po obchodech. Tam do Kaufu pro levné kuře, tam do Lidlu pro levnou mouku a ještě do Billy pro mlíko. Ale dneska jsem šla za jednou ošetřovatelkou, že bych potřebovala roušku. Ono totiž jak za mnou jezdí můj sklerotický miláček, tak jsem mu musela dvakrát donést roušku ke vchodu, ať může dovnitř. Pak mi teda zůstala jediná rouška a tu jsem někam zašantročila. Před pár dny mi dali jednorázovou a ta už byla hnusná. No tak jsem teda dneska šla znovu a přinesla mi hned čtyři látkové roušky. No paráda. Ty mi snad nějakou dobu vydrží. A vzhledem k nařízením ohledně roušek ve stylu odvolávám, co jsem odvolal a slibuju, co jsem slíbil nikdy nevíme no. No a dále mám díky Domči sedm nových knížek do čtečky zadara. Mám já to ale dobře zařízené. Sem tam jí pošlu aktualizovaný seznam, co by se mi zrovna líbilo na čtení a ona koukne na torrent a co jde mi stáhne. Prostě paráda. Proto mě dneska málem jeblo, když jsem zjistila, že potom, co jsem si včera ony knížky nahrála do čtečky mi dneska nešla rozjet. Už jsem začínala být fakt nasraná, když v tom se nějak umoudřila a naskočila. 

Párty. Dneska jsem nohu šetřila. Dopoledne jsem si akorát zašla na motomed. Dala jsem si ho ale jen na volnoběh aby se nohy alespoň trošku rozhýbaly. Chytaly mě ale křeče a dvakrát mi vyletěla noha tak, že bota zůstala připoutaná na šlapkách motomedu a noha ve vzduchu. Měla jsem to zrovna na vysoké otáčky a tak než jsem stihla vypnout motomed, bota měla pořádný kolotoč. No potom jsme měly jít do tělocvičny. Myslela jsem si, že půjdem jen s Renčou a Dášou. No ale šel s náma ještě jeden terapeut a jeden pacient. Takže z babince nic nebylo. Renča toho měla moc, takže nás tam pak nechala s terapeutem a letěla. Pustila nám tam rádio ať se nám lépe cvičí. Pán byl na rotopedu, Dáša na páse a já jsem cvičila záda. Takže takový kolektivní trénink.