Step by step...:-)

Jojo máme pondělí a hned je lépe, než o víkendu. Ráno jsem dost dlouho bojovala na záchodě, protože jsem byla naposled v pátek a tady to hrotí a laktulózu nebo čípek jsem fakt nechtěla. A povedlo se. Fuj taková dřina hned po ránu. Potom mi konečně vyndali stehy. Gabka už se nemohla dočkat, protože mě může pomalinku ale jistě víc a víc mučit. :-D Taky jsem tak v tělocvičně vypadala. Teklo ze mě a to mě dneska ještě dost šetřila.
:-D Dneska to bylo poprvé, co jsem do tělocvičny i z tělocvičny došla po svých s chodítkem. Jinak jsem tam zatím ještě jezdila na vozíku. Takže další, i když malý, ale posun. Když jsem pak po příchodu lehala do postele, celá postel vibrovala, jak se mi třepala noha. Měla jsem chvilku na regeneraci a už tu opět byla Gabka a přivezla nám kola do postele. Šlapala jsem sotva pár minut a akutně se přihlásila příroda. No tak jsem se horko těžko musela vysvobodit a jít na záchod. Sestřička šla zrovna po chodbě, když jsem vycházela ze záchodu a smála se, že kolo jede a Barča nikde. Tak mi jiný fyzioterapeut, co šel zrovna kolem pomohl zpátky a jelo se dál. Gabka se mi pak smála. Odpoledne za mnou byla místo Renči Peťa, protože Renča má dovču. Ale Peťa je taky moc fajn a známe se z minula. Chvilku jsme pokecaly a pak už mě hnala na procházku. No opět jsem ušla s chodítkem o něco víc. Co se nachozených kroků týče, tak dnešek trhal rekordy. A to je teprve začátek. Vím, že rodinka by chtěla ať už chodím o berlích, ale pro mě je i toto skvělé a splňuje to, co jsem si moc přála. I kdybych se chodítka nezbavila, je pro mě důležité, ať s ním dojdu dál a s větší lehkostí, ať se tak netrápím. Je zvláštní, že pokaždé, co jsem někde hospitalizovaná, se najde nějaká uklízečka, která je moje "oblíbenkyně". A bingoo ani letos tomu není jinak. Jako nic proti práci uklízečky, ale že zrovna ony mají vždycky nejvíc keců a připomínek a ti, co tady operují a ošetřují jsou skvělí...a "královna s mopem" bude furt brblat. Jinak víkendové poleženíčko bude mít nový rozměr, protože kvůli koroně opět nosí jídlo na pokoje a nechodíme do jídelny. Takže nikomu nebude vadit, že budu snídat v pyžamu se zalepenýma očima. Odpoledne jsme se s Dášou vydaly ven a na zmrzlinu. Měli jahodu nebo mango. Mango byla jasná volba, ale moc společného s mangem neměla. Vůbec nebyla špatná, ale mango asi při přípravě někam uteklo. Po cestě na oddělení jsme si ještě zajely nakoupit nějaké pití a blbosti. Měla jsem chuť na ledovou kávu. Výhoda, když lidi vidí někoho na vozíku je, že vám rádi pomůžou. Takže jsem úspěšně dostala kávu, která byla až nahoře. Ono by nebyl problém se postavit, ale už jsem měla těžkou tašku s minerálkama. Moje zlatá maminka dneska jela za miláčkem a navařila mu. Alespoň mi neumře hladem. Ne, že by se o sebe nepostaral, ale neuvaří si. A tak jsem ráda, že bude mít domácí jídlo. Vyprali mi mezitím všechny věci. To taky bylo vtipné. Mamka tu ráno byla pro tašku se špinavým prádlem. Slyšela jsem ji na chodbě a sestřička jí to podala a ani jsem ji neviděla. Včera jsem dočetla druhou knížku z pěti a dneska budu pokračovat v další. Kolem desáté nám vozí léky a pak zhasínáme jdeme spát a včera mi to krásně vyšlo, že těsně, než přišly sestřičky jsem zhltla posledních pár stránek.