Suchou mě nedostanou

Chystám se takhle do fitka. Venku se zvedal vítr a hnala se bouřka. Migo byl trochu neklidný, ale nic šíleného. Uvažovala jsem, jestli to neodpískám a neomluvím se.  Ale nakonec jsem si řekla, že to třeba stihnu, než začne a dojedu suchá. Vyjížděla jsem teda z bytu a Migoš mi vyletěl na chodbu. Byli jsme ještě sami doma, tak jsem ho musela honit sama. Nechtěl být sám bobek. A rvalo mi srdce ho tak nechat. Ale bohužel no. Když jsem ho úspěšně zamkla doma, a byla už u výtahu, rozpršelo se. Další kolo váhání, jestli jet nebo nejet. Pochlapila jsem se ale a rozhodla se, že pojedu i tak. Nebylo to nic šíleného, takže jet se dalo. Dojela jsem ale zmoklá jak slepice, protože pláštěnka v tom větru stejně byla na nic. Když jsem dojela do fitka a asi do pěti minut přestalo pršet, jen jsem se usmála...