Jedu si takhle domů z práce. Trasa, kudy jezdím na tramvaj není moc frekventovaná a moc lidí tam nepotkám. Proto mě překvapilo, když jsem jela a z okna jednoho starého baráku padaly cihly a suť. A naprostý nezájem, že by tam někdo mohl jít. No tak jsem na ně zařvala, abych na sebe upozornila a nehodili mi něco na hlavu....
Před pár dny jsem koupila pomelo. Doma Maty vybaluje tašku a pomelo spadlo na zem. No a ten náš poděs ho čapnul a měl ho za svoji hračku. Maty aby nevyužil příležitos k blbnutí si ještě přisadil a kopal si sním. Po chvilce jsem ubohé pomelo zachránila z jejich spárů. Kurňa, že jsem jim ho nenechala...nebylo nic moc. Za kvalitu...
Dopoledne nebylo nijak zvláštní. V práci lehký stres, protože kolegyně, co dělají stejnou práci tam nejsou a nemám od koho odkoukávat. Ale to se snad utřepe no. Dneska jsem měla svůj první online meeting. Byla to sranda. Myslela jsem, že bude normálně porada v kanceláři, ale šéfové tam nebyli, tak to bylo online. Musela jsem narychlo shánět...
Vypadalo to na líný den. Ale nedalo mi to a pustila jsem se do úklidu. Nánosy chlupů jsou u nás na denním pořádku. Nechtělo se mi čistit robota a stejně by to vše nepobral. Rozhodla jsem se teda, že povysávám. Sedla jsem na vozík a pustila se do toho. Trvalo mi to, protože bojovat s vysavačem, který je v zásuvce...
Nejenže poslední dny je pořád hnusně a pláštěnka skoro nestíhá schnout, ale jedinou trasu, kterou mám natrénovanou na tramvaj už nezvládnu bez pomoci. Nejen, že kopou chodník a na úzké místo, co tam nechali se s vozíkem sotva vejdu, ale teď mezi chodníkem a přechodem vykopali podél cesty díru a sama to s vozíkem prostě nedám. A tak mě chudák...
Jeden den jsem si po dlouhé době napustila vanu. Jako ne že bych byla čuně a nemyla se, ale sprchuju se. No ale prostě jsem byla nějaká promrzlá, tak jsem si dala vanu. Maty nebyl doma a jelikož si vždycky nechávám dveře do koupelny otevřené, Migo mi dělal společnost. Pěkně se u vany uvelebil na koberečku a bylo nám fajn....